Zvolte dispozici domu tak, aby se vám v něm dobře žilo

Většina těch, kteří se rozhodli postavit si nebo zrekonstruovat vlastní dům, nepočítají s tím, že by se z něj měli časem stěhovat. Málokdy se však podaří, aby dům zcela vyhovoval po celou dobu. A tak zůstáváme v našem domě i přesto, že náš dům je příliš velký, protože děti odešly z domu, nebo naopak dost těsný, protože tu začaly bydlet i se svými partnery. Zcela logicky je těžké vystihnout to správné proporcionální rozvržení. Existuje ale pár osvědčených rad, kterých je radno se držet.

Jednou z nejvyužívanějších a nejdůležitějších prostor v domě je obývací pokoj. Je to místo, kde trávíme společné chvíle, setkáváme se s přáteli a rodinou, relaxujeme nebo pracujeme. Proto by místnost měla být dostatečně velká. Dnes se již nikdo nepozastavuje nad prostornými místnostmi o rozloze padesát až sto metrů čtverečních. Díky spojení obývacích prostor s kuchyní a jídelním koutem prostor zvětšíme a zvýšíme množství okamžiků, které můžeme trávit s ostatními pohromadě.

Je otázkou, zda je vhodné, aby do tohoto prostoru zasahovalo schodiště vedoucí do dalšího obytného patra. Pro bezdětný pár, případně pár s malými dětmi, to může být výhoda. Schodiště v obývacím pokoji bývá navíc také působivým estetickým prvkem. Problémy nastávají tehdy, jakmile si odrůstající děti začnou vodit domů návštěvy. Rodinná pohoda je pak tatam. A řešení? Neumísťovat schody vedoucí z obývacího pokoje do poschodí, kde jsou dětské pokoje. V patře může být umístěna jen ložnice rodičů nebo místnosti, kde se neočekává pohyb cizích lidí.

Hala je místo, které promluví o našem domu. Je-li náš dům prostorově velkorysý, také hala je laděna ve stejném duchu. Může plnit funkci jakési výkladní skříně. Můžeme tu umístit dekorace, které definují náš životní styl i postoje. Pokud není místa v domě nazbyt, je zbytečné jím plýtvat v hale. Pro pohodlný pohyb obyvatel včetně prostoru pro schodiště postačí osmnáct metrů čtverečních.

Ne všechny domy bývají vybaveny zádveřím. Kdo je ale má, většinou na ně pěje jen samou chválu. Zádveří slouží jako pomyslná hranice mezi interiérem a exteriérem. Zabráníme tak úniku tepla, omezíme donášení nečistot do domu a získáme jakési „místo navíc“, kde můžeme odkládat věci, které se nám do obytné části domu prostě nehodí. Zádveří bývá vybaveno praktickým botníkem, věšákem nebo šatními skříněmi. Můžeme tu vyřídit převzetí pošty od pošťáka nebo rychlou návštěvu, aniž bychom narušili soukromí v domě. Velikost zádveří se doporučuje alespoň sedm metrů čtverečních.

Může to být místo studené, tmavé a neútulné, přesto všechno si ho oblíbíme. I ve velkých domech může nastat problém s nedostatkem úložného prostoru. Vysavač, kbelík a koště, koš na prádlo, zavařovací sklenice nebo oblečení, to všechno najde své místo v komoře.

Velikost dětského pokojíčku je závislá na počtu dětí, které ho budou obývat. Podle normy je nejmenší možný prostor pro jednu osobu na spaní 8 metrů čtverečních. Pokud dítě bude využívat prostor i ke hraní, měl by být pokoj ještě alespoň o 4 metry čtverečních větší. Jsou-li v pokoji umístěny i úložné skříně, počítejme ještě o další 3 metry čtvereční více.

Ložnice by pro nás měla být místem pohody, nezatížená prací ani starostmi. Proto si sem raději nenosíme počítač, složenky ani hromadu prádla připraveného na žehlení. Ložnice by v ideálním případě měla sloužit pouze k příjemným záležitostem. Norma stanovuje jako minimálně velikost pro ložnici dvou osob 12 metrů čtverečních.