Práce v kanceláři
Tak jo, oprášila jsem lodičky a s hlavou vzhůru do kancelářského boje, kde bude třeba čelit největšímu nepříteli - rutině. Cíl je naprosto jasný, neumazat si límeček od make-upu a nezničit si ten pěkný lak na nehtech, na kterém jsem pracovala skoro celý večer. Naprosto jiné starosti, teď mě v práci ruší svým hlukem akorát tak kávovar. Ach, kde jsou ty časy buldozerů! Změny jsou tu a já sedím pro následující 3 měsíce v Bratislavě v kanceláři.
Příprava trochu jinak
Co že to tu dělám? Přípravu stejně jako v Čechách ale jinak. Nastaly úplně jiný časy. Ještě před měsícem bylo jasným pravidlem, že ten den přijde určitě zase nějaký problém, něco nebude dodáno včas, jinde se něco špatně zabetonuje. Tady se učím, že bude rozhodně svačinka v 9 a po obědě bude kafe na terase. Neříkám, že se na tohle zvyká těžko, jen je to trochu jiný svět - a přitom jsem na stejné pracovní pozici.
Každá změna je dobrá
Říkám si, že nebudu psát dojemný příběh o tom, že každá změna je k něčemu dobrá, to rozhodně. Nicméně si spíš uvědomuju, že pro mě nenastal asi ještě ten pravý okamžik, kdy se chci „usadit“ mimo stavbu. Řekněte vy sami, jestli byste taky nedali přednost práci, kde je každý den něco jinak. Ten adrenalin mě spíš živí, než aby ubíjel, a navíc se líp usíná, když máte za sebou náročný den plný zvratů a neočekávaného.
Lodičky jen do kina
Do zápisu přiznávám, že bylo nekonečně dnů, kdy jsem je všechny za ty změny nenáviděla a nadávala jsem. Ale je to taková hra „poznej sám sebe“ a zjisti, co všechno zvládneš vyřešit.
Otevřeně mezi námi děvčaty uznávám, že chlapi v oblecích a nažehlených košilích jsou zatraceně fajn. Pak je to všechno jen otázka výběru a preferencí. A i když to není jak v pokémonech, tak si po kancelářský robotě znovu volím pracovní boty a helmu! (Lodičky jen do kina a na večeři!)
