Dětský pokoj by měl být útočištěm, ve kterém se děti budou cítit dobře. Jenže když máte k dispozici pouze jednu místnost pro dva věčně se hašteřící sourozence, musíte opravdu dobře přemýšlet, jak jim ji zařídit, aby splnila své účely. Čemu tedy věnovat pozornost?
Věkový rozdíl
S dvojčaty nebo dětmi, které jsou si věkem blízké, to je snazší. Jejich potřeby se budou v průběhu let vyvíjet stejně. Složitější je to v případě, kdy je mezi nimi větší věkový rozdíl. Zatímco maličký chce prostor na hraní, jeho velký sourozenec žádá místo pro počítač a rozhodně nechce zakopávat o hračky.
Přihlédněte k potřebám obou dětí spravedlivě. Menšímu dopřejte koutek s měkkou podložkou nebo barevným kobercem, ke kterému může patřit policový systém s plastovými kontejnery. Do nich hračky snadno uklidí(te). Staršímu by rozhodně neměl chybět pracovní stůl. Nenechte ho psát úkoly u jídelního, kde se nebude moci dostatečně soustředit. Nad psací stůl umístěte skříňky, do nichž se vejdou školní potřeby i mnoho dalšího. Na desce by se nemělo nic povalovat, aby se zbytečně neubíral prostor ani pozornost, zvláště v případě, kdy je na ní ještě monitor počítače. Myš a klávesnici schovejte do výsuvného prostoru.
Holčičí, nebo klučičí pokoj?
Názor na podobu pokojíčku se bude lišit hlavně u sourozeneckého páru. Holčička bude patrně chtít růžové království plné princezen a chlapeček zase modré ladění s auty nebo třeba dinosaury. Proto by každý z nich měl mít vlastní část pokoje. Nezapomeňte, že je to místo pro děti, takže vůbec nevadí, že na dvou stěnách bude Popelka, Locika, Elsa a Anna, a na dvou zase bagry, jeřáby a závodní auťáky.
Barvami na stěnách se navíc pokoj opticky rozdělí, čehož samozřejmě můžete využít i u sourozenců stejného pohlaví. Nechte každé z dětí, ať si zvolí, jak bude jeho část pokoje vypadat. Položíte tím i základy pro určitá pravidla spolubydlení.
Potřeba soukromí
Pokud máte obě dítka malá, pak na soukromí ještě tolik nelpí (obvykle bývají všude, což snadno poznáte podle výskytu hraček). Jiný případ je ale ten, když je jeden ze sourozenců výrazně starší a potřebuje vlastní prostor. Ve výsledku nejde ani tak o jeho velikost, jako spíš o plnění účelu. Zvláště puberťákovi dopřejte kout, kam si bude moci zalézt se sluchátky na uších, aniž by ho někdo rušil. Mnohdy stačí málo...
Moje kamarádka celé dětství sdílela pokoj se starším bratrem. Vycházeli spolu až překvapivě dobře, ale i tak toužila mít nějaké vlastní místečko. Nechala si tedy nad svoji (horní) část palandy navrtat kolejnici se závěsem a vše bylo vyřešeno. Mohla si tady nerušeně číst nebo posílat první zamilované smsky.
Prostor
Vtěsnat pokojíček pro dvě děti do malé panelákové místnosti je jako hra Tetris. Využijte vychytávky, které nabízí trh s nábytkem. Pokud potřebujete ušetřit každý metr, pořiďte dětem dvoupatrovou postel anebo dvě vyvýšené, pod nimiž se dá využít volné místo k vytvoření úložných prostorů. I u klasických postelí využijte místa pod nimi. Pořiďte takové, které mají šuplíky. Schováte do nich třeba sezónní oblečení.
Často opomíjená možnost k vytvoření úložných prostorů je zeď nad dveřmi, kterými se do pokoje vchází. Šikovný truhlář vám tam na míru sestaví malou, ale prostornou vestavěnou skříň. Bundy, čepice, šály i rukavice tam budou v létě jako v bavlnce... a nebudou překážet.
Společný pokojíček má svá pro i proti. Když ho ale co nejvíce přizpůsobíte potřebám svých dítek, stane se místem, na které budou v dospělosti jistě rády vzpomínat.
