| 4 otázky pro JUDr. PhDr. Jiřího Plose
Pane doktore, od počátku jste patřil mezi hlasité kritiky některých nových opatření stavebního zákona. Přinesla tato právní úprava podle vás vůbec nějaké zjednodušení?
V souběhu se správním řádem ve velmi omezené míře a jen v dílčích věcech. Předpokladem pro využití těch mála přínosů, které nový stavební zákon má, je velmi kvalifikovaný správní aparát, který bude aplikovat stavební zákon a související předpisy podle jejich smyslu a účelu.
Již nynější praxe mne utvrzuje v pravém opaku. Jak jinak si například vyložit v územním plánování nově se objevivší návrh zadání zásad například hl. města Prahy (snad údajně po konzultaci s ministerstvem pro místní rozvoj), ve kterém je tupě a formalisticky uplatněn (doslova opsán) stavební zákon a příslušná prováděcí vyhláška, ale celý smysl plánování jako velmi individuální činnosti, výsostně politické, se ztrácí. Žádný individuální program pro Prahu, ale opsaný text vyhlášky.
Z aplikace některých nástrojů, které určitý potenciál zjednodušení obsahují – například kontrolní prohlídky stavby a navazující kolaudace, jsou mnozí zcela bezradní. Již nyní je zřejmé, že si mnozí neví s tímto instrumentem rady: kdo tyto prohlídky povede?, kdo je bude konat?, co bude posuzovat?, jaké bude mít pravomoci, například bude-li to autorizovaný inspektor – a má-li tuto činnost vůbec vykonávat? Jistě je možné některá úskalí zákona, jeho mnohomluvnost a zároveň nejednoznačnost, překlenout výkladem ve správní praxi – ale to by mělo být vyhrazeno velkým specialitám, nikoliv nejběžnějším případům správních řízení.
Jste sekretářem České komory architektů. Nemohou se proto komentáře v knize někomu zdát příliš jednostranné a vedené právě pohledem architektů, urbanistů a projektantů?
Tomu jsem se bránil. Text je zaměřen šířeji. Pokud to tak působí, pak možná proto, že pozice architektů, urbanistů či inženýrů je pro dobrou aplikaci stavebního práva velmi důležitá. Snažil jsem se, aby kniha napomohla k orientaci těm, kdo v celém procesu nesou podstatnou odpovědnost: stavebníkům-investorům, projektantům, dodavatelům staveb, obcím či krajům jako politickým subjektům zodpovědným za správu území, také stavebním úřadům. Mnohé bylo nutno nechat stranou – za samostatné kapitoly by stála památková péče, ochrana přírody a krajiny a mnohé další obory veřejného práva. Rozsah publikace i její užitkovost však měly limitující charakter.
Může drobný stavebník vnímat publikaci „Nový stavební zákon s komentářem pro praxi“ jako „kuchařku“, která mu pomůže realizovat například studnu nebo skleník?
Doufám, že ano, byť platí, co jsem uvedl dříve. Řada speciálních věcí musela skončit u souhrnného komentáře. Například podrobnější náležitosti některých speciálních stavebních řízení, jejichž ponechání – obdobně jako prakticky nulovou redukci dotčených správních úřadů a speciálních právních předpisů, považuji za největší prohru nové právní úpravy. Přesto i v těchto případech jsou podrobněji uvedeny obecné věcné a právní souvislosti, jednotlivá konkrétní ustanovení přímo se dotýkající speciálních předpisů v souvislosti například s povolováním staveb (ochranná pásma, zmocňující ustanovení pro dotčené správní orgány a podobně).
Ten, kdo bude chtít realizovat například skleník, bude tuto publikaci potřebovat jen ve velmi omezené míře; takovému stavebníkovi bych doporučoval, aby se svěřil odborníkům a využil jejich služeb. Je asi zbytečné pořizovat si truhlářskou srovnávačku, protahovačku, frézu a okružní pilu, potřebuji-li uříznout pár prken.
Sledujete přípravu rekodifikace občanského zákoníku? Jak by se tato zásadní právní norma mohla promítnout do platného stavebního zákona?
Sleduji ji zatím spíše z povzdálí, byť jsme opakovaně s některými osobami jednali o aktivnější účasti profesního společenství (Česká komora architektů) na přípravě tohoto kodexu, který se i výstavby, byť jen v určité části, nepochybně dotkne. Snaha autorského týmu přiklonit naši právní úpravu zpět k evropským kontinentálním konvencím (s určitým respektem i k právu anglosaskému, neboť tyto systémy k sobě postupně v řadě oblastí občanského práva, například smluvního práva, nacházejí cestu), je mi velmi blízká.
Blízká je mi i snaha autorů hledat jazykově vytříbená znění, revidovat pojmový aparát a provést jeho pročištění a sjednocení, snaha po zpřehlednění předpisu k jeho lepší srozumitelnosti a použitelnosti – tedy právě opak toho, co se podařilo v zákonu stavebním. Obdobně též snaha vrátit se k pojmům v minulosti ověřeným a navázat tak přiměřeně na tradici vynikající legislativně technické práce první republiky nebo Rakouska-Uherska.
Spolu s vedoucím tohoto autorského týmu, prof. JUDr. Karel Eliášem, mi však nezbývá, než povzdechnout, že veškerá tato snaha začíná a končí u zoufalého stavu současného práva v České republice, počínaje nepřehlednou změtí předpisů a konče jejich nekvalitou, nekvalitou právního řemesla! Připomínám jen, že například v úplných zněních vydaných v nedávných měsících, se vůbec nepromítl změnový zákon k zákonu stavebnímu, že byly vydány zákony, neobsahující i více novel (zákon o civilním letectví). Tato publikace by chtěla být příspěvkem k renesanci českého práva alespoň tím, že poukáže na nejhorší nešvary a navrhne směr jejich nápravy. |
