Zalévání z vodovodního řádu je sice pohodlné a bezproblémové, brzy by se však mohlo pěkně prodražit. Mnohem vhodnější je využití vlastní studně, případně nádrží, do kterých jsme nashromáždili vodu.
Každý zdroj vody pro zavlažovací systémy má své klady i zápory, nejčastěji je využívána kombinace několika zdrojů dohromady.
Studna
Bezplatné užívání vody ze studny
V dnešní době je studna nejběžnějším zdrojem vody pro závlahové systémy. Používání studniční vody není zatím nijak zpoplatněno, a tak platíme pouze za elektrickou energii, kterou spotřebuje čerpadlo. Nezapomínejme však, že studna je považována za stavbu vyžadující stavební povolení.
Pokud máme na svém pozemku studnu, kterou jsme my nebo naši předchůdci vybudovali bez povolení, je třeba si stavební povolení dodatečně zajistit. Výjimkou jsou studny vybudované před rokem 1955, ty povolení mít nemusejí.
Studny kopané versus vrtané
Dříve jsme se setkávali výhradně se studněmi kopanými. Dnes jsou již na ústupu, protože jejich vyhloubení je pracnější a nákladnější. Výhodou kopaných studní je to, že se voda rychleji doplňuje, vydatnost je obvykle značná a nehrozí tak velké riziko jako u vrtaných studní, že přítok pro okamžitý odběr nebude dostačující. Vrtané studny si získaly oblibu zejména pro své relativně snadné zhotovení a nižší náklady.
Vrty se provádějí v šířce deseti až dvaceti centimetrů. Čím je vrt silnější, tím jsou ceny za vyvrtání vyšší. Pro úzké vrty je na trhu jen omezené množství čerpadel a jsou poměrně drahá. Nejbohatší sortiment je pro šířku vrtu patnáct centimetrů. Pro vrtané studny je často doporučováno, aby byl přidán zásobník vody – nádrž, která zajistí dostatečné a plynulé zásobování závlahového systému vodou.
Pro využití studny jako zdroje vody pro zavlažovací systém by měla mít garantovaný minimální okamžitý odběr půl litru za sekundu, optimálně jeden litr za sekundu. Před tím, než studnu použijeme jako hlavní zdroj vody, si zjistíme její vydatnost, tedy jak rychle se znovu naplní po úplném vyčerpání.
Řešením pro nižší vydatnost podzemního zdroje může být rozdělení systému do různých obvodů – sekcí, a zavlažovat postupně, aby nedošlo najednou k nadměrnému vyčerpání studny. Jiným řešením je zabudování podzemní nádrže, do které proudí neustále voda ze studny tak, jak stačí dotékat. Z nádrže je potom voda odčerpána dalším čerpadlem do rozvodů závlahového systému.
Nádrž
Nádrž nemusí být zásobena jenom vodou ze studny, ale může se v ní shromažďovat voda dešťová. Dešťovka je pro zalévání optimální, ať již zmíníme její složení nebo příjemnou teplotu, která je oproti studniční vodě výrazně vyšší. Nádrže jsou optimálním řešením, jak předejít nedostatku vody a jak využít vodu, je-li jí zrovna přebytek.
Nejčastěji fungují nádrže tak, že v období dešťů shromažďují srážkovou vodu ze střechy. Pokud je srážkové vody nedostatek, elektromagnetickým ventilem napojeným na hladinové spínače je otevřen přítok ze studny. Je-li nedostatek vody i ve studni, elektromagnetický ventil otevře přívod vody z vodovodu. Nevýhodou nádrží je jejich vyšší pořizovací cena.
Vodovod
V případě, že neočekáváme velkou spotřebu vody a nemáme možnost využít předchozích možností, vodovod jako zdroj vody je velmi pohodlný. Na rozvod vody je vhodné připojit se hned za vodoměrem, kde by měl být hydrodynamický i hydrostatický tlak vody nejoptimálnější.
Používáme-li vodu z řádu k zalévání, vyplatí se pořídit si podružný vodoměr. Za vodu využívanou pro zavlažování pozemku se nemusí platit stočné.
Pravidla zalévání
- Trávník potřebuje zhruba dva milimetry vodního sloupce vody denně, což za týden představuje asi 14 litrů na metr čtvereční. Měsíčně by tak měl dostat trávník o rozloze 1000 metrů čtverečních 56 tisíc litrů vody, tedy 56 kubických metrů vody. Část z tohoto množství pokryjí srážky. V našich klimatických podmínkách pokryje déšť jednu třetinu až jednu polovinu potřebné vody pro růst trávníku a zahradních rostlin, zbytek zůstává na majiteli zahrady, jak dodá zahradě potřebnou závlahu.
- Frekvence zálivky trávníku se doporučuje třikrát za týden. Množství potřebné vody závisí také na venkovní teplotě a složení půdy. Propustné písčité a kamenité půdy je potřeba zavlažovat intenzivněji než půdy jílovitého typu.
- Při zavlažování trávníku, květin a zeleniny by voda měla prostoupit do hloubky asi 20 centimetrů, při zalévání ovocných stromů alespoň 40 – 60 centimetrů.
- Vzrostlé stromy postačí zalévat jen v období sucha.
- Mladé stromky do tří let je však třeba zalévat pravidelně, aby nedošlo k vysušení kořenového balu.
- Voda by měla ke kořenům prostupovat pravidelně, ne však trvale. To by mělo za následek vytěsňování půdního vzduchu z půdy, zhoršení podmínek pro dýchání kořenů a rozvoj půdních mikroorganismů.
