Kategorie

Voda ve vodních nádržích

Vodní plochy v blízkosti našich obydlí jsou čím dál tím oblíbenější. Navozují příjemnou uklidňující atmosféru, pocit pohody a souznění s přírodou. Aby vodní nádrž plnila svoji estetickou funkci, musí být její voda „zdravá“. Špinavá, zahnívající tůňka s hynoucími rybami asi nikomu radost neudělá.
Kvalita vody je závislá na několika faktorech. Důležitá je koncentrace kyslíku, který je prospěšný nebo naopak množství obsaženého čpavku, který je pro vodní svět zničující. Podstatný je také systém a účinnost filtrace vody. Blíže se seznámíme s biologickým filtrem, který funguje na základě působení „užitečných“ bakterií.

Vodní zvířata závislá na kyslíku

Rostliny jsou v přírodě nezastupitelné. Produkují kyslík jak pro svoji vlastní potřebu, tak pro potřebu ostatních živočichů včetně člověka. Stejně tak vodní a bahenní rostliny jsou pro život ve vodě nezbytné.  Všechna vodní zvířata jsou závislá na kyslíku přítomném ve vodě. Množství kyslíku se přes noc snižuje. Živočichové proto svoji aktivitu během noci snižují, takže potřebují jen málo kyslíku. Pro živočichy jsou vodní rostliny nebo rostliny s ponořenými listy v nádržích životně důležité.

Množství kyslíku ve vodě

Obsah kyslíku ve vodě je závislé na teplotě vody. V teplé vodě je kyslíku poměrně málo. Měření ukázala, že zatímco voda o teplotě 20 stupňů má pouhých 8 miligramů kyslíku na jeden litr vody, při 10 stupních již má 11 miligramů a při teplotě kolem nuly dokonce 15 miligramů na jeden litr vody. V parných dnech je potřeba vodu ještě uměle okysličovat.

Možnosti dodatečného okysličování vody

Můžeme použít ponorný kompresor, který bude do vody vhánět kyslík. Výborným a estetickým řešením je vytvoření vodního proudu, který bude vytékat z vysoko umístěného chrliče nebo zamaskované hadice.

Aby rostliny produkovaly kyslík

Život rostlin by byl bez světla nemožný. Na světle rostliny přeměňují prostřednictvím listové zeleně sluneční energii a za pomoci oxidu uhličitého, který produkují zejména živočichové, produkují molekuly cukru. Živočichové tedy zásobují rostliny oxidem uhličitým, bez kterého není fotosyntéza rostlin možná a získávají za to kyslík, bez něhož by nebyl naopak možný život žádného živého organismu. Fotosyntéza je velmi složitý, několikastupňový proces a některé otázky týkající se jejího průběhu dosud nejsou dostatečně objasněny.
  • Fotosyntéza je biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního záření a tepla k syntéze energeticky bohatých organických sloučenin – cukrů z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého (CO2) a vody. Proces probíhá v chloroplastech díky fotosyntetický barvivům, zejména chlorofyly.

Kyselost vody

Kyselost vody se označuje číselnými hodnotami pH. Měli bychom ji v jezírku sledovat, protože ovlivňuje růst rostlin. Při nízké kyselosti je ve vodě obsaženo málo čpavku, naopak při vysoké kyselosti je ho tam hodně, což rostlinám nesvědčí. Někdy může být koncentrace tak silná, že působí jedovatě a zabraňuje růstu rostlin. Zvláště v teplé vodě by mělo být čpavku co nejméně, jinak jsou ohroženy jak rostliny, tak ryby.
  • Čpavek ve vodě vzniká z odumřelých a rozkládajících se rostlin. Proto je třeba odstraňovat z jezírka spadlé listí a jiné rostlinné části.

Je dešťová voda vhodná?

Dešťovka není do nádrží vhodná ani pro rostliny, ani pro ryby. Dešťová voda je měkká a kyselá, rostliny v ní zeslizovatí a ryby v ní hynou, protože ztrácejí sliznatou kůží a trpí zánětem šupin. Navíc kvalita dešťové vody není příliš dobrá. Voda je znečištěna ze vzduchu, které je plný odpadů z průmyslu a dopravy. Dešťovou vodu se nedoporučuje používat bez účinné filtrace.

Příroda se sama nepostará

Lidé žijí často v domnění, že pokud si vyhloubí jezero a napustí jej vodou, nemusejí se dál o nic starat, neboť tam zasáhne příroda a nastolí ekologickou rovnováhu. Pokud však vodní nádrž ponecháme svému osudu, příroda může rychle ukončit život rostlin i živočichu.

Potřebné bakterie

Některé bakterie jsou ve vodních plochách vyslovenou spásou. Mohou fungovat jako biologický filtr. Jejich další funkcí je, že dokáží přeměňovat nebezpečný čpavek na dusitany a postupně na dusičnany, které rostliny dokáží přijímat.

Jak biologická filtrace funguje?

Biologický filtr není nic víc než společenství bakterií, které žijí na určitém substrátu a které přeměňují jedovatý čpavek na dusičany. Filtr se skládá z rohože nebo ze štětin, které jsou vyrobeny ze syntetických materiálů a nepodléhají rozkladu a slouží jako nosič pro bakterie.

Biologický filtr zvládneme zhotovit i sami

Biologický filtr si můžeme zhotovit i svépomocí. Jako nosič použijeme materiály, který dobře pojímají nečistou, aniž by se samy ucpávaly. Nejčastěji se používá drobný štěrk, křemenná drť, keramzit nebo drcená láva. Pokud je u nádrže biologický filtr, nahrazuje se tím i nedostatečná produkce kyslíku z rostlin ve vodě.
ab
ab
ab
ab
ab