Působení v Británii, diskutovaný návrh Národní knihovny na Letné a osobitý styl na pomezí organické a high-tech architektury. Od úmrtí jednoho z největších českých architektů, Jana Kaplického, uběhlo již devět let. Čím byl Kaplický významný a jak ovlivnil svět architektury?
„Architektura není jen mé povolání, je to také má láska.“ S tímto silným krédem přistupoval Jan Kaplický ke své celoživotní náplni. Podobně jako například Zaha Hadid prosazoval organickou architekturu inspirovanou přírodními tvary. Díky práci s pokročilými technologiemi a materiály je považován za představitele high-tech architektury. Jeho výrazný rukopis se nese napříč různými disciplínami – kromě návrhů futuristických budov včetně interiérů se věnoval také designu, šperkům a módě nebo automobilům. Navíc vydal několik knih a přednášel na zahraničních univerzitách. Mezi Kaplického nejznámější realizace patří mediální centrum na kriketovém stadionu v Londýně, obchodní dům Selfridges v Birminghamu či Muzeum Enza Ferrariho v Modeně.
Kariéra v Británii, práce pro NASA a vlastní ateliér Future Systems
Neofuturistický architekt Jan Kaplický vyrůstal v umělecky zaměřené rodině jako dítě malíře a sochaře Josefa a kreslířky Jiřiny Kaplické. Studia architektury absolvoval na pražské VŠUP v roce 1962. O šest let později, v září 1968, po sovětské invazi emigroval do Velké Británie, kde započal kariéru v londýnském ateliéru Denys Lasdun and Partners. Poté působil také v kanceláři Renza Piana a Richarda Rogerse, se kterými spolupracoval na návrhu proslulého Centre Pompidou v Paříži. Dále pracoval s předními světovými architekty, jako je Eva Jiřičná či Norman Foster.
V roce 1979 založil s kolegou Davidem Nixonem vlastní studio Future Systems, v rámci něhož začal rozvíjet svůj vlastní styl charakteristický kombinací organických forem a high-tech futurismu. Jeho kancelář se stala jedinou neamerickou společností pracující pro NASA. V roce 1994 potom přišla přelomová zakázka v podobě návrhu mediálního centra na kriketovém stadionu v Londýně. Za tuto stavbu Kaplický obdržel Stirling Prize, nejprestižnější britské ocenění za architekturu.
V rámci Future Systems začal spolupracovat s architektkou Amandou Levete, se kterou se v roce 1991 oženil a za 15 let rozvedl. Při natáčení biografie s názvem Profil se následně seznámil se svou budoucí manželkou Eliškou Fuchsovou, s níž zpracovával snímek Oko nad Prahou o diskutovaném projektu Národní knihovny ČR. Dokument bohužel už společně nedokončili, jelikož Kaplický 14. ledna 2009, v den narození své dcery, ve věku 71 let zemřel.
Smutný osud chobotnice
Právě návrhem Národní knihovny na Letné se Kaplický zapsal do povědomí široké veřejnosti. Organický tvar zeleno-žluto-bílé masy s fialovými skvrnami, přezdívaný chobotnice, proběhl všemi médii a rozvinul bouřlivé diskuze. Kaplického příspěvek v soutěži zvítězil, ale nakonec se projekt za doprovodu politických hádek zcela zrušil. Jako hlavní důvody se uvádějí nedodržení požadavku na skladování knih pod úrovní terénu, finanční náročnost a nedostupnost pozemků. Formu chobotnice nyní symbolicky nese zastávka Loosova v Brně, kterou jako poctu Kaplickému navrhnul student práv.
Přes svůj věhlas a renomé na poli mezinárodní architektury Kaplický v českých architektonických soutěžích několikrát neuspěl. Jeho jedinou realizací u nás je rodinný dům v Braníku postavený roku 1969. Právě pražská knihovna měla být motivací a odměnou za několikaletou práci. V návaznosti na okolnosti znemožnění realizace knihovny Kaplický v roce 2008 odmítl převzít státní cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury.
