Nedávno jsme čtenářům nabídli článek o pěstování hub pod názvem "Na houby nemusíte do lesa". Ti, kdo očekávali návod, jak ze zahrádky sklízet pravé hříbky nebo křemenáče, byli zklamáni. Ale ono to není tak jednoduché. Pěstování jiných jedlých hub kromě žampiónů, hlív a límcovek totiž závisí na úplně jiných podmínkách.
Lesní houby mají odlišný vývojový cyklus než houby pěstované „uměle“ a také k němu potřebují jedinečné podmínky. Celý složitý proces je odborně nazýván mykorrhizou.
Hřib smrkový alias královský alias obecný je všemi houbaři pasován na čestné místo „praváka“. Pěstovat hřiby si na zahrádce hned tak nebudeme
Hřiby potřebují stromy
Jde o zvláštní druh soužití (symbiózy) mezi stromem a houbou, lépe řečeno mezi kořeny stromu a podhoubím. Z nich odebírá houba organické látky tak, že podhoubí přilne k povrchu kořenů lesních stromů (smrku, borovice, modřínu, břízy, buku, dubu a mnoha dalších). Houba pomáhá rostlině získat více vody a minerálních živin a produkuje pro ni účinné látky, například enzymy, vitamíny a růstové látky. Některé druhy hub zase vyrůstají jen v blízkosti určitých stromů (křemenáč osikový, klouzek modřínový, hřiby, kozák aj.). Soužití trvá tak dlouho, dokud jeden z partnerů žije.
Houbový zázrak bez záruky
V přírodě to funguje tak, že strom vstupuje do takzvané „divoké“ symbiózy. Začne žít s houbou, která je v dané lokalitě k dispozici. Strom si ji nemůže vybrat a vezme za vděk tím, co je. Když zkusíme takový stromek přesadit, vbrzku zahyne i s houbou, protože její podhoubí by muselo být obsaženo v půdě, kam stromek zasadíme. Není to jednoduché, pěstovat hříbky jen tak na zahrádce, a to ani v případě, že máme les přímo před okny. Jedinou cestou je získat takzvaný mykorrhizovaný stromek. To znamená, zasadit lesní dřevinu s naočkovaným podhoubím přímo na kořeny stromku. Ale ani pak není zaručeno, že nám pod stromem začnou růst kýžené houby. Záleží na tom, zda se stromek sžije s prostředím, kam byl vysazen. A i když začne růst, může se stát, že naočkované podhoubí zničí jiná, životaschopnější a dravější houba. Bohužel zpravidla taková, o níž vůbec nestojíme.
Oranžoví krasavci jsou „zasnoubeni“ s borovicí nebo smrkem. Jejich domovem jsou jehličnaté lesy a ty si, bohužel či bohudík, na zahrádku nepřestěhujeme
Běh na dlouhou trať
Kdo by měl zájem, a přece jen chtěl zkusit mykorrhizovanou sadbu, musí se smířit s tím, že ji u nás nesežene. Před několika lety se u nás pěstováním „naočkovaných“ stromků zabývala jedna firma, ale zmizela neznámo kam a nikdo jiný ji (zatím) nenásleduje. Není se co divit - je totiž dost obtížné dávat záruku na sklizeň hříbků nebo křemenáčů, když celý proces trvá několik let – u pěstitele a pak následně u zákazníka. Inu, přírodní zákonitosti mají svá pravidla a tajemství. Proto nezbývá, než se projít příjemně provoněným lesem a doufat, že nás čeká příznivá houbařská sezóna.
