Je-li kuchyň ohniskem bytu, je stůl, okolo něhož se scházejí všichni příslušníci domácnosti, jeho srdcem. Nikoli náhodou nazval František Hrubín svou vzpomínkovou prózu U stolu. Stůl mu byl symbolem kontinuity rodu, středobodem společenského ruchu, zárukou stability, tepnou života.
Stůl je indikátorem soudržnosti těch, co obývají byt. Zůstává-li po většinu týdne opuštěn, mohou být opuštěni i obyvatelé, kteří stůl míjejí.
Kolovrátek návodů
Většina článků o bydlení jen donekonečna opakuje mnohokrát opakované. Rady a návody jsou oblíbené proto, že dnešní člověk ve své často embryonální a nedospělé pozici nechce v nejmenším riskovat, takže se izoluje od sebemenší zkušenosti, která by ohrozila jeho stereotypy. Společensky aseptické prostředí produkuje jedince, kteří postrádají výbavu k čelení základním nesnázím každého života. Jak s tím souvisí stůl?
Stůl je již od nepaměti indikátorem soudržnosti těch, co obývají byt
Harmonie a svár
Stůl není jen symbolem harmonie, ale také místem, kde dochází ke svárům, půtkám a zápasům. Aby se nastolil souhlas s něčím, musí konsensu předcházet spor. Do stolu se v případě velkého temperamentu účastníků debaty buší pěstí, u stolu se jí a diskutuje, ale také u něj padají osudová rozhodnutí. Z hlediska důležitosti společenské funkce stolu jsou tedy zhola nepodstatné "rady" jaký stůl, z jakého materiálu a kam ho umístit. Důležitější je, zda si ho necháme zhotovit truhlářem (přináší to svobodu volby) nebo zda dáme přednost sériové produkci. To vše za podmínek, že obojí druh investice není proměnnou naší aktuální finanční situace.
U stolu se jí, ale i diskutuje
Těžiště a výstřednost
Umístění stolu v bytě a jeho velikost nejsou důležité z hlediska praktických návodů, jejichž slabomyslnost někdy hraničí s diagnózou oligofrenie, ale z hlediska váhy, kterou přikládáme vzájemné komunikaci. Velký, bytelný stůl může svědčit o důležitosti, kterou přikládáme vzájemným setkáváním, ale může také být jen neživou vzpomínkou na styl života, který dávno skončil. Stůl může být skutečným srdcem domácnosti nebo sklopnou deskou, jež vypovídá o malé či spíše žádné ceně společných průniků obyvatel bytu. Výstřední není tvar stolu například v podobě siluety auta, výstřední je stůl, který se po snídani "zamete pod koberec", uklidí se do kouta, sklopí se na zeď asi jako se v cizím hotelu hodí použité lůžkoviny do společné pračky.
