Je s podivem, že sklo v architektuře bydlení se stále v široké veřejnosti chápe buďto jako doplněk interiéru (skleněný mobiliář) nebo jako nevnímané fasády převážně administrativních budov. Jen málokterý stavebník či investor uvažuje v kategoriích prostupnost/neprostupnost světla.
O to podivnější je to v našich klimatických podmínkách, kde sluneční expozice je oproti mediteránnímu světu v průběhu roku velmi krátká a kde by se tedy mělo s denním světlem hospodařit. Jenže zde tkví kámen úrazu. V běžných představách se dá hospodařit se stavebním materiálem, s teplem, energií, šetřit se dá s místem, ale hospodařit se světlem?
Skleněné stěny byly obvyklé především u výstavních pavilonů
Skleněné plochy jen na veřejných budovách?
Ocelové a železobetonové konstrukce podobně jako nové technologie taženého skla umožnily už na přelomu 19. a 20. století používat velké skleněné plochy, jež se uplatnily v tehdy dominantních veřejných budovách – velmi frekventované byly zejména výstavní pavilony. Dnes se závěsné skleněné fasády uplatňují v peněžních ústavech a obřích nákupních galeriích.
Ovšem velké skleněné plochy propouštějící sluneční světlo se v průběhu první poloviny minulého století uplatnily i v architektuře vil a nájemního bydlení. Pásová okna funkcionalistických staveb se stala jedním ze znaků osvobození z temna blokové zástavby s jejími světlíky a temnými byty. Světlo se prodralo do moderního interiéru a stalo se jedním z měřítek hygienického a pohodlného bydlení.
High-tech – znovuzrození skla
Dvacátá a třicátá léta jsou érou nástupu skleněných fasád, luxferů a jiných skleněných stavebních tvárnic. V poválečném období to byl nástup high-tech, který způsobil znovuzrození skla v architektuře. Kompaktní fasády z vysoce reflexního skla umožnily oddělení budovy od okolí. Sklo se v období high-tech paradoxně stalo prostředím, které světlo nepropouští, ale odráží. Reflexní elegance high-tech pak degradovala do uniformity tvarově neinvenčních budov se zrcadlově nepropustnými skleněnými fasádami.
Tyto změny v pojetí skla se však příliš nedotkly individuální výstavby. High-tech byl doménou veřejných budov, velké prosklené fasády se uplatnily spíše ve vilách na druhé straně Atlantiku (průkopníkem v tomto ohledu byl Frank Lloyd Wright). U nás patří ke klasice vil postavených se záměrem pustit do interiéru hodně světla například vila ve Vonoklasech od Ladislava Lábuse.
Průkopníkem ve výrobě vysoce kvalitních fasád je u nás firma Sipral, jejíž budova v Praze-Strašnicích od Stanislava Fialy patří ke skvostům "skleněné" architektury. Jinak je ale u nás sklo v oblasti individuální výstavby stále ještě popelkou.
Sklo se pomalu dostává i do bytové architektury
Transparentní stěny mohou zachovat soukromí
Důvody přitom netkví v klimatických podmínkách, protože sklo má dnes izolační vlastnosti srovnatelné s jinými stavebními materiály. Naopak klimatické podmínky by byly spíše důvodem pro to, co nejvíce pustit nijak opulentní sluníčko našich spíše severních podmínek co nejvíce do interiéru. Je pravda, že v nové zástavbě se oproti předešlým desetiletím uplatňují více francouzská okna, ale ta jsou spíše škvírou, kterou stydlivě pouštíme sluneční paprsky dovnitř.
Motivy našeho macešského vztahu ke sluneční pohodě jsou spíše kulturně-společenského rázu. V Čechách – na rozdíl od našich jižních sousedů – se žije velmi málo na ulici, lidé mají sklon se spíše uzavírat mezi čtyři stěny. Transparentní stěny se tedy mylně chápou jako průnik do soukromí. Je to omyl, protože dovedný architekt dokáže projektovat dům tak, aby slunce mohlo dovnitř a přitom byla zachována potřebná míra soukromí.
