Kategorie

Seriál o historii bydlení, Lesk a bída středověku, I. část

Vypůjčíme si slova velkého německého historika Ferdinanda Seibta k tomu, abychom schematicky definovali středověkou civilizaci a s ní i její přístup k bydlení.
Po zlomu, k němuž došlo v pozdní antice s úpadkem městské civilizace a následným rozvojem venkovského typu bydlení (pozůstatkem antických vil), je ve středověku na vzestupu budování městských center, středisek obchodu a řemesla. Lidé se dávali do pohybu, opouštěli drobné roztroušené usedlosti a odcházeli do měst a městeček, kde se jim nabízely větší možnosti a kde zároveň platilo, že městský vzduch osvobozuje (od poddanských povinností, dávek a závislosti na velkých feudálech).

Vodní tvrz Bodiam, Anglie, 14. století

Jak a kde vznikala středověká města

Po staletích, kdy stará antická a dobře organizovaná města sloužila převážně jako laciné kamenolomy, posloužila nyní jako základ, jenž předznamenal budoucí středověká centra (vzpomeňme například Londonium, Lutetii, Vindobonu či Aquincum, dnešní Londýn, Paříž, Vídeň a Budapešť). Ačkoli v římském světě byla města politickými, administrativními, vojenskými a druhotně ekonomickými centry, ve středověku měla zpočátku pouze funkci politickou a administrativní. Obrovský stavební rozvoj nastal až s rozvojem řemesla a obchodu zejména ve městech, která se nacházela na významných obchodních cestách. Souvisel ale také s rozkvětem zemědělství v západní Evropě, kdy byla městská centra lépe zásobována potravinami, a stávala se tak ohnisky směny. Postupně se začínají profilovat města v severním Německu a Itálii, která udávají krok v městském urbanismu, také řeč uměleckých forem se proměňuje. Umění románské, rozkvetlé po roce 1 000, se od 12. století postupně mění, nabízí nové formy a vytváří nové umění. Tentokrát umění městské, kterým je gotika.

Malbork – gotický hrad německých rytířů

Kámen – znamení úspěchu

Základním materiálem středověké techniky je dřevo a kámen, přičemž kámen je po dlouhý čas středověku ve srovnání se dřevem luxusním materiálem. Velký rozkvět stavebnictví v 11. století souvisí se skutečností, že se stavby ze dřeva nahrazují stavbami z kamene. To platí nejen pro stavby církevní, ale i pro městské domy či mosty. Kámen je považován za ušlechtilý materiál a je znamením úspěchu, moci a vzestupu. Tohoto materiálu užívá nejprve církev a bohatí feudálové pro stavbu svých hradů, v krátké době se však s pevnými kamennými domy setkáváme ve městech na stavbách bohatých měšťanů. Ruku v ruce s použitím tohoto nového materiálu jde i vynález kamenné klenby a nového systému klenutí.

Opatství Saint-Denis v Paříži – gotický portál

Geometrie a kontrast

Nová mentalita zrodila nové městské umění, jež vytváří katedrály vévodící městskému organismu – katedrály, které již zdaleka hlásají míru ekonomické úspěšnosti města. Kolem monumentálních a dominantních staveb, jakými byly právě kostely či katedrály, se kupí zpočátku neuspořádaně, později s ohledem na jistá pravidla, městská zástavba. Ta se snaží respektovat zákony jednoty a v pozdním středověku zejména u kolonizačních měst sleduje geometrickou osnovu, kterou se stavební vývoj jakoby vrací k prototypu římského, přesně organizovaného města se sítí centralizované prostorové osnovy. Druhým zákonem, který je zde patrný, je zákon kontrastu, jenž zde vytváří sousedství monumentálních staveb (katedrál a radnic) a běžné městské zástavby.
ab
ab
ab
ab
ab