Secesní perla Olomouce – vila Primavesi ožívá

 

Historie vily Primavesi začíná roku 1905, kdy se Otto Primavesi, představitel jednoho z nejvlivnějších rodů tehdejší Moravy, se svojí manželkou, vídeňskou herečkou českého původu Eugenií Butschekovou rozhodl pro stavbu rodinného sídla v Olomouci. Pro realizaci svého záměru si manželé vybrali ve své době již proslulou dvojici architektů Franze svobodného pána von Krausse a Josefa Tölka.

 

 

Stavba, kterou tito architekti navrhli, byla jednopatrová s vysokou mansardovou střechou. Objekt byl zdoben mnoha arkýři a věžičkami. K budově přiléhala nepříliš velká zahrada s kašnou. Zahrada byla obehnána vysokou zdí a skýtala výhled do parku.

Hned při vstupu do vily nás zaujme původní barevná mozaika. Sklíčka, jež tuto mozaiku tvoří, byla dovezena z Vídně a zvláštností je, že podle předlohy si mozaiku vylepili sami původní majitelé – paní a pán Primavesi.

 

Nejen vnějšek vily Primavesi oplýval uměleckou dokonalostí. Také v interiéru bylo možno najít velké množství uměleckých děl. V uměleckém prostředí se pohybovala především manželka Otty Primavesi – vídeňská herečka Eugenie, která užívala umělecký pseudonym Made. Za výzdobou interiérů vily stáli především v té době proslulí vídenští umělci. Z nich největší stopu ve vile zanechali sochař Anton Hanak, architekt a výtvarník Josef Hoffmann a malíř Gustav Klimt. Mezi nejvýznamnější díla, jež bylo možno ve vile spatřit, patřila kašna Živá voda a dále dřevěná socha Ponocný.

 

Za zmínku stojí také nábytek, lustry, obložení stěn, dveřní kování, podlahy a užité umění, jež doplňovalo a dotvářelo celkový ráz interiéru. Vybavení vily bylo povětšinou dílem vídeňského umělce A. Pospichala.

 

Roku 1918 – po převratných událostech a vzniku Československa – rod Primavesi Olomouc opouští. Svůj majetek, včetně vily prodává a novým majitelem sídla se na krátkou dobu stávají Moravské cukrovary.

 

 

Roku 1926 je vila převedena na Dr. Františka Koutného, který zde zřídil soukromé sanatorium podle plánu architekta Julia Schmalze. Vila sloužila ke zdravotnickým účelům i v dalším období, kdy ji po smrti Dr. Koutného kupuje Dr. Robert Pospíšil.

V roce 1952, tedy v období znárodnění soukromého majetku, dochází rovněž k zestátnění léčebných ústavů. Tak se také vila Primavesi stává majetkem státu. Vila je užívána Okresním ústavem národního zdraví v Olomouci.

 

Sametová revoluce znamenala převrat také v osudu vily Primavesi. Na podzim roku 1992 byla vila vrácena v restituci dceři Dr. Pospíšila. Tím se vrátila do soukromého vlastnictví, což pro ni znamenalo novou naději. Ovšem ani porevoluční vývoj událostí nebyl pro vilu vždy příznivý. Firma, jež měla provést stavební práce, vile více ublížila, než pomohla, a došlo tak k poškození mnoha významných součástí objektu. Navíc byly ztraceny některé předměty významné umělecké hodnoty. Proto se současná majitelka rozhodla přikročit k rekonstrukci vily z vlastních prostředků. Rovněž některá umělecká díla, jež byla součástí vily, byla znovu nalezena a zrestaurována. V posledních letech (2006 a 2007) proběhla rekonstrukce fasády.

 

 

V horních patrech domu se dnes nacházejí garsoniéry, které svým obyvatelům skýtají nádherný výhled do parku. V nižších poschodích sídlí soukromé firmy, mimo jiné je zde kancelář ČTK, kosmetický a masážní salon, jazyková škola či škola popového zpěvu. V prvním podlaží, jež bylo zrekonstruováno do původní podoby, sídlí umělecká galerie Primavesi.

 

Dominantní část vily tvoří prostorná vstupní hala se zrcadly, krbem a kašnou, z níž vede do patra původní dřevěné schodiště. Rovněž původní je také schodiště ve druhé části budovy, jímž se vystupuje do nejvyššího poschodí k bytovým jednotkám. Ve vstupní hale stojí za zmínku také původní secesní lustr a vitrážní okno, jež zachycuje podobu Olomouce v roce 1706.

Dveře a okna ve vile jsou původní. Pozornému návštěvníkovi jistě neujde, že jednotlivé vzory vitráží, které zdobí okna vily a zvláště ve slunečných dnech dodávají interiéru jedinečnou atmosféru, jsou všechny originální. Ve vile skutečně nenajdeme dvě totožné vitráže.

V suterénu budovy v současné době probíhá zřizování restaurace se zahradním posezením.

 

Pojďme se ještě podívat do místnosti, která se nachází v prvním podlaží a původně sloužila jako jídelna. Nalezneme zde totiž původní nábytek, jenž byl původně umístěn v pokojích paní a pána. V této místnosti byla zachována původní podlaha a strop a také jídelní stůl se souborem dvanácti secesních židlí. Doslova uměleckým dílem jsou také kované secesní kryty radiátorů. Mnohé obrazy a sochy, které se dříve v interiéru nacházely, se však již bohužel nepodařilo získat zpět.

 

 

Vilu určitě nemůžeme opustit, aniž bychom si prohlédli také přiléhající zahradu, o níž se, stejně jako o celou vilu, pečlivě stará pan správce. Zahradě dominuje pískovcová kašna představující mlynáře, kterou si pořídil sám Otto Primavesi. Zahrada sice není velká, je ovšem dobře udržovaná a promyšleně osázená podle architektonického návrhu. Z ulice je zahrada obehnána zdí, což  návštěvníkům určitě přináší klid a pocit útulnosti.