Prodlužte si léto se zimní zahradou

Sklo je ideálním materiálem pro funkční i optické propojení interiéru s exteriérem. Prosklené plochy interiér pohledově zvětšují. Působivý pohled ven je však jen začátek, co nám skleněná stěna dokáže nabídnout.

 

Francouzský vědec Trombe přemýšlel, jak nejlépe zužitkovat solární energii pro vyhřívání interiéru. Ve třicátých letech minulého století přišel s nápadem, který je dnes nazýván jako Trombeho stěna.

Trombeho neboli také francouzská stěna slouží k pasivnímu ohřevu interiéru v chladných dnech. Absorbérem je jižní strana budovy tmavé a matné barvy, před kterou je postaveno asi ve vzdálenosti třiceti centimetrů sklo. Jedná se o běžné skleněné tabule zasazené do dřevěné nebo kovové mříže.

 

Sluneční paprsky prostupují sklem, polovina pohlceného záření je vyžita k ohřevu stěny, druhá polovina k ohřevu vzduchu. Chladný vzduch proudí otvorem dole a při kontaktu s teplou stěnou se ohřívá a stoupá vzhůru. Nahoře u stropu je další otvor, kterým teplý vzduch přichází do místnosti. V interiéru předá své teplo, ochladí se, klesne k podlaze a otvorem je znovu vyváděn do prostoru mezi stěnou s sklem. Tento proces se opakuje a výsledky můžeme pozorovat po celou noc.

 

V létě by nám mohlo být v domku s Trombeho stěnou naopak nepříjemně teplo. Proto uzavřeme záklopkou otvor u stropu a tím uvolníme otvor ven. Horký vzduch tak stoupá a uniká otevřeným otvorem ven. Na jeho místo proudí do místnosti chladný vzduch otvorem v severní stěně. Severní stěna je ve stínu, často je u ní zahrada, kde je vzduch nejen chladný, ale i svěží. Dům s Trombeho stěnou se v létě nejen nepřehřívá, ale naopak je jednoduchým způsobem klimatizován. V jižní Francii, kde je tento systém hojně využíván, uspoří celoročně až polovinu spotřeby paliva.

 

Trombeho stěna dala podnět ke vzniku dnešních zimních zahrad. Lidé začali prostor mezi zdí a sklem rozšiřovat, čímž si zvýšili obytný prostor.

 

Podstatou zimních zahrad je sklo. Jsou na něj kladeny vysoké nároky. V zimně má propouštět maximum slunečních paprsků a tepla a zamezit tepelným ztrátám. V létě zase vyžadujeme, aby tu nebylo příliš horko.

 

Výrobce se snaží přinášet na trh výrobky, které uspokojí i ty nejnáročnější. Odolnost materiálu je zajištěná tím, že se používají oboustranně tvrzená skla. Nejbezpečnější střešní výplně jsou vyráběny jako sdružená bezpečnostní skla, která při rozbití netvoří ostré střepy. Používají se skla s koeficienty prostupu tepla minimálně 1,3 Wm2, které omezují tepelné ztráty.

Cena je oproti sklu příznivější, jsou lehčí a nezatěžují tolik konstrukci zimní zahrady. Přijatelné jsou rovněž jejich izolační vlastnosti. Mezi podstatné nevýhody patří jejich kratší životnost. Dalším negativem může být nepříjemný zvuk způsobený například prudkým deštěm.

 

Aby zimní zahrada poskytovala dostatek tepla ve všech ročních obdobích, umísťujeme ji na jižní nebo západní stranu. Velkou roli hraje také sklon skleněných tabulí.

 

V našich zeměpisných šířkách dopadají v zimně sluneční paprsky pod úhlem 20 stupňů, v létě pod úhlem 60 stupňů. K maximálnímu využití paprsků dochází při dopadu na sklo v úhlu 90 stupňů. V zimě by to bylo optimální, ale v létě by se většina paprsků odrazila. Proto sklon střechy zvolíme v úhlu mezi 70 a 80 stupni.

Aby byl vzduch v zimní zahradě příjemný, je třeba důkladně větrat. Při plánování zimní zahrady bychom měli počítat s tím, že 15% z plochy by měla být otvíratelná okna.

 

Zimní zahrada se stává pro mnohé stavebníky otázkou prestiže a výjimečnosti. Neměla by ale plnit funkci výkladní skříně na obdiv sousedů, ale měla by sloužit členům domácnosti k rozšíření obytného prostoru.

 

Se zimní zahradou je proto dobré počítat již v projektové dokumentaci a vědět, k jakém účelu bude zimní zahrada sloužit. Je tak snazší správně zvolit konstrukční materiály a zvolit optimální estetické napojení na obytný prostor.