Končí listopad a blíží se adventní čas (z latinského advenire, což znamená přicházet). Je to doba během níž se připravujeme na vánoční svátky, doba lásky, klidu a míru, ale i starodávných kouzel a tradic. Každá z nich má svůj příběh, svou historii.
Mezi nejrozšířenější symboly Vánoc u nás nepochybně patří adventní věnec, vánoční stromek a jmelí. Nebylo tomu tak však vždycky. Každá z těchto tradic prošla v minulosti nemalými proměnami, aby nakonec nabyla dnešní podobu.
Svíčky symbolizují světlo v člověku
Adventní věnec – symbol světla a naděje
Snad nejznámějším symbolem předvánočního času je adventní věnec, který v posledních letech nechybí téměř v žádné domácnosti. Je to víc, než pouhá okrasa. Zelené větve provoní dům, jsou symbolem života uprostřed spící přírody, kruh vyjadřuje jednotu společenství lidí a Boha a plamínky svíček světlo, které prosvěcuje každého člověka. Svíčky na něm zapalují i nevěřící. Počátky tradice adventního věnce sahají do první poloviny 19.století. Tehdy hamburský teolog Johan Heinrich Wichlern pověsil začátkem adventu roku 1838 nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dřevěný věnec a každý den na něj dal jednu zapálenou svíci. Do pokladničky pod ním mohli lidé dávat peníze pro osiřelé děti. Dnes místo 24 svíček pro každý adventní den dáváme svíčky čtyři, pro každou adventní neděli jednu. Jejich postupné zažíhání symbolizuje přemožení temnoty, nárůst světla, naděje, vitality. Pro věřící je symbolem Ježíše Krista, který ozařuje plamenem lásky každého člověka. První z nich zapálíme už příští týden.
Tradice vánočního stromku má dlouhou historii
Vánoční stromek – symbol věčného života
Tradici vánočního stromku podle legend založil irský opat Kolumbán, který prý byl v 6. století poslán do Burgundska, aby tam kázal bezvěrcům. Na starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, zapálil 24. prosince pochodně ve tvaru kříže. Když zář ohně přilákala lidi, začal jim kázat o narození Ježíška v Betlémě. Ale tradice sahá zřejmě ještě dále. Už Keltové uctívali ozdobenými stromy boha Slunce a věčný život. Snad také proto katolická církev stromek tak dlouho zakazovala. Vnímala ho jako symbol pohanství. Vzala ho na milost až koncem 16. století a v Čechách prý dokonce ještě později. Proti byli totiž i naši vlastenci, kteří ozdobený stromek zavrhovali jako neslovanský zvyk. Pronikal k nám z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu. Teprve roku 1812 se v rodině ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha rozsvítil první vánoční stromeček. Asi o 30 let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc. Lidé mu říkali Kristův strůmek. Na Moravě se začal objevovat až na počátku 20. století. Původní jedle byla pro svou vzácnost nahrazena smrkem a borovicí. Ozdobený stromek postupně z našich domácností vytlačil betlémy. Jen tak pro zajímavost, zdobení čokoládovými figurkami je nejspíše ryze česká záležitost.
Zdobení čokoládovými figurkami je nejspíše ryze česká záležitost
Jmelí – symbol lásky
K dalšímu symbolu Vánoc - jmelí - se váže mnoho legend. Podle jedné z nich bylo jmelí kdysi stromem, ze kterého Josef udělal kolébku pro Ježíška a o 33 let později byl z téhož stromu stlučen kříž, na němž Ježíš zemřel. Strom prý samou hanbou seschnul, aby se tak proměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kteří pod ní projdou. Posvátné úctě se jmelí těšilo už v dobách keltských druidů. Věřili, že je ochraňuje proti kouzlům zlých čarodějnic a duchů. Lepivá semena prý vyvolávají a udržují lásku a zajišťují plodnost. Snad proto také v Anglii vznikla tradice, která je známá a oblíbena dodnes. Je to takzvaný "líbací" zvyk, podle něhož má každý muž právo políbit každou ženu nebo dívku, pokud tato stojí pod zavěšeným jmelím. Za každý polibek se utrhne jedna bobulka a poslední se nechává do dalších vánoc, aby z domu neodešla láska. Ve středověku se jmelí používalo jako významná léčivá rostlina a současná moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila.
