Kategorie

Jak jsme rekonstruovali byt. Vyprávění ze života

Tak v téhle zatuchlé panelákové králíkárně já už bydlet nebudu!“ prohlásila jsem jednoho prosluněného květnového rána a zpříma jsem přitom pohlédla na Honzu, který právě stavěl vodu na kafe. Honza znervózněl a posadil se ke stolu, na který předtím postavil šálek silně aromatické kávy. Jádro z umakartu, koupelna, ve které není k hnutí – sotva se do ní vejde pračka, plechová kredenc…
 
„Dobře, lásko,“ prohlásil po chvíli váhání, „v pondělí tu máš firmu. Ale dělám to jen v zájmu zachování našeho vztahu.“ Spokojeně jsem se zavrtěla. Po pěti letech manželství jsem přece dosáhla svého.
 
V pondělí to vypuklo. Firma nám nabídla „supermoderní“ sádrokartonové jádro, které je naprosto odolné vůči vlhkosti, a navíc je zvukotěsné. Nadosmrti prý máme vystaráno. První tři dny jsme měli pocit, že žijeme na staveništi. Sousedé sotva odpověděli na pozdrav. Mají malé dítě, a proto asi neměli příliš pochopení pro naše vrtochy.
 
Já jsem pozorně sledovala, jak se náš byt den ode dne mění v útulnou a pohodlnou klícku. Třetí den už byly hotové rozvody a stropní podhledy a postupně se začalo s obkládáním stěn. Koncem týdne nám firma usadila krásnou novou vanu s perličkovou lázní, nové umyvadlo a položila na zem zelenkavou protiskluzovou dlažbu.
 
Za necelých čtrnáct dní jsem se ráno myla a líčila v naší zbrusu nové koupelně. Rozsvítila jsem bodová světla nad umyvadlem, abych v zrcadle lépe viděla svůj unavený obličej a mohla dobře zamaskovat kruhy pod očima. Honza ještě spal. Dneska si vzal dovolenou a zřejmě se ani nechystá vylézt z postele.
 
Až večer jsem zjistila, jak hluboce jsem se mýlila. Všechen nábytek z obýváku byl nastěhován v předsíni a zevnitř se ozývaly cizí mužské hlasy. Honza vyšel do předsíně a prohlásil: „Tak když už jsme tak pěkně začali, tak ještě tu dřevěnou masivní podlahu, plastová okna se šestikomorovým systémem a vymalovat už jsme stejně dávno potřebovali.“
 
ab
ab
ab
ab
ab