Jak se k pohlednicím dostat?
Nejprve si ve stručnosti řekněme, jak se k pohlednicím z celého světa dostat. Pokud eliminujeme naše zcestovalé kamarády, nezbývá nám nic jiného než si najít stejné blázny, jako jsme my sami. Což není takový zádrhel, jak se může na první pohled zdát. Jednoduše se zaregistrujete na stránky www.postcrossing.com, kde funguje jednoduché pravidlo: jeden pohled pošlete, jeden obdržíte.
Kouzlo je v tom, že nikdy nevíte, komu ho do poslední chvíle pošlete, stejně tak nevíte, od koho vám přijde. Ovšem čekání je zde k nevydržení, proto existuje spoustu facebookových stránek, kde se jednoduše domluvíte například s člověkem z Gruzie, že byste chtěli pohled. A tak není nic snazšího, než že vám ho vskutku pošle, na oplátku zas vy jemu. Ve hře je celý svět!
Kolik pohlednic je příliš?
Mnozí z vás si nejspíš neumí představit, že by doma měli pohlednic víc než deset, možná dvacet. Od babiček, dědečků, dětí. Ale kolik jich mají opravdoví sběratelé? „Pohlednic mám zhruba okolo 500 kusů,“ říká Martin, začátečník. „Turistických pohlednic mám asi 2 500, zakládám si totiž na tom, že se mi ve sbírce nesmí opakovat žádný motiv dvakrát,“ dodává Míša, zkušenější sběratelka. Za příklad si ale vezměme takového Wilhelma z již zmíněné stránky, ten má pohledů přes 23 tisíc.
Kam se ale takové množství pohledů dá vystavit? A kam si takzvaní „postcrosseři“ vystavili první obdržený pohled? „Můj první obdržený pohled jsem si opřela o květináč v pokoji. Kdybych to měla ovšem dělat s každým pohledem, květináčů bych musela mít pár set,“ směje se Kateřina. „Takže jsem je začala vystavovat různě na nástěnkách, ale samozřejmě pouze ty nejvzácnější, se všemi to bohužel nejde.“
Celoživotní vášeň
„Mému manželovi je jedno, kam vystavené pohledy dám, jeho koníček (sběratel modelů) zabírá daleko více místa, ale bohužel mou vášeň přepočítává na finance,“ říká opět Míša. „Já jsem pohlednicím vyhradil speciální místo v bytě, mám je vlastně všude. Alba, poličky, nástěnka nebo na zdi jako obrazy,“ dodává Petr. Jana zase říká: „Svou první pohlednici jsem vystavila doprostřed prázdné sítě a postupně jsem na ni přidávala další a další došlé pohlednice.“
Pamatují si vůbec takoví vášniví sběratelé, kam poslali svou první pohlednici? Rusko, Německo, Amerika, Polsko, Kanada, Japonsko - střílejí od boku. Někdo se koníčku věnuje tolik let, že si jen mlčky snaží vzpomenout. Možná spíše přemýšlí, kde doma udělat novou poličku na sbírku.
