Anie, řekněte nám něco o sobě, co ráda děláte, čím se živíte, co vás v životě nejvíce naplňuje?
Anie. Profesionální snílek, kreativec, tvor každým coulem. Ráda se vyjadřuji textem a barvami, vzory ..., sdílím s lidmi svůj pohled na svět. Raduju se z maličkostí, vyrábím je a předávám tu radost dál. Prý. Snad. Žiju tvořením, cestováním i válením se v posteli, ráda si jen tak jsem, v klidu, nejraději se svým mužem, přírodou a zvířaty.
Vy máte bohaté zkušenosti se životem mimo ČR, kde všude jste bydlela?
V devatenácti jsem odjela zkusit život v Londýně, ve dvaceti na ostrov Koh Samui v Thajsku a v jednadvaceti jsem oslavila narozeniny na Bali, kde jsme zůstali po dva roky.
Mohla byste vypíchnout nejzásadnější rozdíly mezi bydlením v ČR a na vašich cestách?
Soukromí. To jak si ho tu chráníme, máme spoustu místností a snažíme se “mít svůj klid”, na Samui i Bali mají rodiny často jen jednu místnost, kde bydlí celá rodina. Na zemi mají matrace, venku televizi, za zdí kbelíky, nebo hadici s tekoucí vodou a turecký záchod. Mám pocit, že tady v čechách žijeme všichni tak nějak podobně, někdo má starý, malý byt, jiný obrovskou vilu, ale nejsou tu tak markantní rozdíly, jako třeba na Bali, kde potkáte malý, slaměný chýše a na druhý straně zlatem zdobený vily s desítkou chrámů na zahradě - i tak jsou ale všichni celý den venku v balé s celou rodinou, sousedy (ty jsou většinou taky rodina) … a prostě sdílí. Vždycky jsem si dělala srandu z toho, že Balijci jsou sdíleči, zatímco my zalézači.
Slovo uklizeno znamená na Bali taky něco úplně jiného, než u nás. Trvalo nám docela dlouho, než jsme si zvykli na to, že vousy v umyvadle v právě uklizeným pokoji jsou vlastně v pořádku, protože ten, kdo ho uklízel pravděpodobně nikdy umyvadlo neviděl.
Je něco, co vás opravdu hodně překvapilo?
Už jsou to čtyři roky, co jsme se odstěhovali, takže je pro mě těžký vzpomenout si na to, co mě překvapilo, protože teď už mi to všechno přijde normální, ale asi ta pohoda. Já jsem pohodář velký, mám svůj klid, nemám ráda stres a nad většinou věcí co nefungují tak, jak si přeju, se prostě jen zasměju, ale to, že slovo zítra znamená na Bali třeba za týden, měsíc, půl roku a nebo taky nikdy, na to jsem si nikdy nezvykla :D Takže asi ta pohoda - nabrala pro mě úplně jiný rozměr.
Dnes bydlíte v Čechách, je to tak? Nechala jste se inspirovat svými cestami v zařizování bytu nebo bydlíte klasicky po Česku?
My momentálně stavíme a rekonstruujeme zároveň, takže ve fázi zařizování zatím bohužel nejsem, ale v hlavě to mám. Určitě se nechám inspirovat celkově tím volno-myšlenkářským stylem života, cestováním, nezávislostí a do domu i bytu přenesu náš příběh. Miluju příběhy. Života i věcí.
Je nějaké místo, kde byste si opravdu dokázala představit bydlet celý život? Jak by mělo vypadat, aby vám tam nic nechybělo?
Já myslím, že jsme to místo našli. Tady u nás v horách. Všude klid, čerstvý vzduch, život … na jedné straně louky a les, na té druhé řeka. Uvnitř spousta světla, propojení s přírodou a hodně místa na tvoření. No, a poblíž samozřejmě lidi, které máme na světě nejraději, přátelé a rodina, protože bez nich můžete být na sebe-krásnějším místě na světě, ale prostě vám bude pořád něco chybět … nám chybělo.
Máte nějaké tipy pro naše čtenáře, jak si zaručeně zútulnit i to nejobyčejnější místo pro bydlení?
Textilie. Nestojí tolik a dá se nimi změnit úplně všechno. Závěsy, povlaky na polštáře, deky, koberečky … vybírejte si je podle sebe, v tónech, který ve vás vyvolávají klid, útulno. S tím nikdy nešlápnete vedle a když vás to náhodou omrzí, prostě si ten domov jen znovu obléknete, jako sebe každý ráno :)
