Na sklonku 18. a počátkem 19. století nastává období převratných sociálních, hospodářských a technických změn. Vedoucí silou nastupující společnosti se stává buržoazie zrozená v dobách francouzské revoluce. Chápe se plně průmyslové výroby, zakládá první textilky, první porcelánky, cukrovary a železárny. Rodí se i nové umělecké slohy – klasicismus a empír.
Rozvoji kapitalismu napomáhá osvícenecký císař Josef II. zrušením nevolnictví roku 1871. Tím se ze zemědělství uvolňuje pracovní síla pro nově vznikající manufaktury a továrny. Počet továren vzrůstá, když zavedením parního stroje padá dosavadní závislost na pohonné síle vodních toků. Ve druhé čtvrtině 19. století se parní stroj zavádí i do dopravy, kde parní lokomotivy nahrazují dosud ojediněle používanou koňku.
Článek z kategorie: Archiv
Historie bydlení: V časech klasicismu a empíru, 1. díl
193