Historie bydlení: Řecká architektura Periklovy doby
255
Ačkoli Athéňané klasické doby mají velké množství sochařů i malířů, kteří napomáhají věhlasu města, městské obyvatelstvo je často odsouzeno k životu v těsných uličkách, kde se na sebe kupí jednotlivé domky.
Změnu v zástavbě začal prosazovat až stavitel Hippodamos z Milétu, když začal propagovat pravoúhlou síť ulic se stavebními parcelami o stejné velikosti. Vytvořil návrh na zástavbu athénského přístavu Pirea, přičemž také navrhl – řečeno dnešními slovy – typový dům, který byl tvořen centrálním dvorem, po jehož obvodu se nacházely jednotlivé místnosti různé velikosti s rozličnými funkcemi.
Hippodamus z Milétu se zapsal do historie mimo jiné návrhem "typového domu", jehož půdorys je na fotografii
Rozdělení domu
V tomto prostoru se soustřeďoval život obyvatel, jenž byl oddělen od vnějšího světa obvodovou zdí. Podobně jak je tomu ve Středomoří i dnes, ústila do ulice pouze velmi malá okénka či větrací otvory, aby se zabránilo průniku slunečních paprsků do vnitřních částí domu. Nejlepší pokoje byly umístěny na severní straně, což nebylo náhodné. Právě tato poloha umožňovala pronikání slunečních paprsků v zimě, v létě potom účinně bránila vstupu spalujícího slunce a poskytovala příjemný chládek. V této části domu se většinou nacházel pokoj pána domu. V domech dále byly ložnice, kuchyně, spižírna, koupelna; poměrně zřídka se setkáme s rozdělením domu na část mužskou a ženskou.
Podlahy domů tvořila ve velké většině případů pouze udusaná hlína, jen u velmi přepychových staveb zdobily místnosti v mužské části domu nákladné mozaiky, které imitovaly textilní koberce. Mozaiky mohly tvořit přírodní oblázky omleté mořem, které byly zasazovány do maltového podkladu. Na dokonalejší mozaiky se používaly kamínky otesané do tvaru kostiček, které umožnily vytvořit složitější tvary.
Židli je možno považovat za řecký vynález
Starořecký nábytek
Zařízení řeckého domu bylo co se nábytku týče o něco prostší, než jsme zvyklí dnes. V domě sloužily k sezení křesla, židle či stoličky a lavice. Za řecký vynález je možno považovat židli, která je skutečnou předchůdkyní její dnešní nástupkyně. Dále se používaly stoličky, sedátka bez zadního opěradla, stoličky se zkříženýma nohama či lavice. Podobně jak tomu bylo později v římském obydlí, i zde si velkou oblibu sjednala lehátka, která se používala při hodování, k odpočinku i ke spaní. Většinou byla zhotovena ze dřeva, méně často z železa či bronzu, v každém případě byla lůžka zdobená či vykládaná perletí, želvovinou nebo různými druhy vzácných dřev.
Staří Řekové používali v menší míře stoly, protože převážnou většinu činností vykonávali na klíně. Stoly tak sloužily prakticky jen k odkládání nádob s jídlem nebo nahrazovaly naše poličky a skříně a stávaly se tak otevřenými odkládacími prostory. V menší míře se nádobí a další užitné předměty zavěšovaly na zeď či ukládaly do polic. Hlavním úložným kusem nábytku byla truhla, kam se odkládaly šaty či látky, v menších truhličkách se potom skladovaly toaletní potřeby, šperky či ostatní drobnosti.
Z kuchyně do koupelny
V řeckých domech často sousedila kuchyně s koupelnou, což bylo způsobeno především praktickými účely – v kuchyni se ohřívala voda pro lázeň. Poblíž kuchyně se nacházela také komora, v níž byly ve velkých zásobnicích skladovány potraviny. Kuchyň jako samostatná místnost nebyla samozřejmostí. Často její funkci nahrazoval přístřešek na dvoře, kde se vařilo na otevřeném ohništi. Nádoby s připravovaným jídlem se stavěly buď přímo do ohniště, pro pečení se používaly rošty, rozšířeny byly i přenosné ohřívače.
Aquaduct na ostrově Lesbos
Vodovody v Řecku
Přestože důmyslným zásobováním vodou byli proslulí až Římané, také Řekové dovedli postavit samospádné vodovody, které přiváděly vodu do měst často z velké dálky. Kanály se tesaly do skály, v zemi se potom vyzdívaly a vodu přiváděly terakotové roury. V Athénách bylo část takového potrubí odkryto při vykopávkách. Skládalo se z dílů, které byly perforovány otvory pro čištění, jež byly za normálních okolností uzavřeny zátkami. Podobně jako v případě zásobování vodou, Řekové za Římany pokulhávali i v otázce kanalizace, která jako jednotný systém ještě neexistovala. Přesto se římská architektura řeckou do jisté míry inspirovala a některé její výdobytky přivedla k dokonalosti.
