Kategorie

Historie bydlení: Nové techniky a materiály v období historizmu

19. století bylo typické návratem k historickým slohům. Vedle novogotiky se tu o přízeň zákazníků hlásila i novorenesance nebo novorokoko. Styly se navzájem mísily a ovlivňovaly, žádný vlastní sloh však 19. století nepřineslo.

Ať žijí změny!

Módě 19. století sice kralovaly staré okopírované historické slohy, technikám a materiálům naopak vládl experiment. Inovovalo se, oživovaly se staré zapomenuté techniky a hledaly nové zajímavé materiály.

Návrat řezeb

Pro počátek 19. století byl pro výrobce nábytku typický návrat k oblibě vyřezávaných prvků. Nejproslulejšími mistry řezbáři byli: W.G. Rogers v Londýně, Gerrard Robinson v Newcastlu nebo William Cooke z Warvicku. Ukázka bohatě řezbovaného nábytku Poptávka po vyřezávaném nábytku měla vliv i na novou techniku. V Anglii v této době vzniklo hned několik typů řezbářských strojů. Stroje sloužily k hrubému opracování nábytku, který byl nadále dokončován ručně. Snížily se tak náklady a cena takto vyráběných kusů. Druhou stranou mince však byla i snížená kvalita.

Pára – pomocnice

K dalšímu pokroku došlo během třicátých let, kdy byly do výroby zavedeny nové stroje poháněné párou. Ty již dokázaly rukodělnou práci trumfnout. Dýhy vyrobené pomocí těchto strojů byly tenčí, než ty, které se dělaly ručně. Drahého dřeva se tak k výrobě nábytku použilo mnohem méně, než tomu bylo v minulosti a nábytek, který zdobila strojem vyrobená dýha, byl levný, ale zároveň působil luxusně. Řezbářský stroj Jordanův

Tisíce třísek

Nezůstalo však je u změny v technice výroby dýh. Objevilo se i nové a atraktivní použití. Pro třicátá až čtyřicátá léta bylo typické používání tzv. tunbridgeské mozaiky. Jednalo se o techniku, která používala tisíce malých třísek z barevného dřeva. Třísky se slepovaly dohromady klihem a odřezávaly se z nich tenoučké vrstvy, které se následně spojovaly na podkladu do bloků tak, aby připomínaly kresbu na papíře.

Arabasket

S další novinkou přišel Američan John Henry Belter. Pojmenoval ji arabasket a její tajemství spočívalo v slepování tenkých vrstev dřeva dohromady. Kladeny byly jedna na druhou střídavě, kolmým směrem na předchozí. Vznikla tak vlastně jakási velmi pevná překližka. Ta se dala následně napařovat a tvarovat ve formách do ohnutých tvarů. Belter z takového materiálu vyráběl luxusní nábytek v novorokokovém stylu. Návrh zástěny

Thonet

Belter nebyl sám, kdo ohýbal dřevo. V Rakousku podobnou techniku vynalezl Michael Thonet. Napařováním ohýbal pevné tyče z buku či palisandru. Výsledkem byl levný a moderní nábytek, který se díky svému plochému tvaru dal snadno přepravovat i na velké vzdálenosti.

Nábytek z papíru

Nebylo to však jen dřevo, které nalezlo uplatnění ve výrobě nábytku. Do obliby se dostala i papírová drť zvaná papier maché. Vyráběla se z vrstev papíru, které se namočily a daly do formy. Po usušení pak vznikla pevná hmota, která sloužila jako materiál k výrobě levného nábytku. Papier maché se obvykle kombinovala se dřevem či kovem a byla zdobena malbou a perletí.

Obliba kovu

Pro 19. století byla také charakteristická obliba kovu. Zahradní nábytek, ale i postele a židle  byly vyráběny z litého železa, na povrchu upraveného tak, aby imitovalo kámen nebo železo. Ze železa a mosazi se začaly také vyrábět kostry postelí. Polovina 19. století přinesla novinku. Technika již pokročila natolik, že bylo možné vyrobit celý kus nábytku z jediného odlitku.  Používaly se ale i kovové trubky a pružiny. Ty byly základním materiálem houpacích anglických a amerických křesel.
ab
ab
ab
ab
ab