Kategorie

Historie bydlení: Nástup nových materiálů – železo a ocel

Dřív, než si budeme vypravovat o slozích, které na počátku 20. století vystřídají secesi, je třeba se zmínit o nových materiálech a konstrukcích, které se zrodily v průběhu 19. století. Do popředí se zde dostávají kovové materiály, které díky svým specifickým vlastnostem umožňují realizaci do té doby nevídaných staveb.
Železo se jako nosný materiál objevuje již na konci 18. století. Břehy anglické řeky Severn tehdy nově spojuje první most z litiny, budovaný v letech 1776 až 1779. Nejstarším druhem železa použitým ve stavebnictví se tak stává křehká, ale na tlak odolná litina. Sloupy vyrobené z litiny se v Anglii objevují již okolo roku 1770. Další technologický postup umožňuje v létech 1784 první výrobu kujného železa. I v tomto případě je průkopníkem Anglie. Někdy kolem roku 1830 se v Anglii začíná vyrábět válcované železo v L- profilu, asi od roku 1850 ve Francii v U-profilu nebo I-profilu, tedy v průřezu přizpůsobeném namáhání na ohyb. Důležitým datem se ale stává rok 1856, kdy Harry Bessemer, jak jinak než Angličan,  zavádí velkovýrobu kvalitní oceli. Pružná a pevná ocel otevírá cestu všestrannému rozvoji kovových konstrukcí.

Nové možnosti

V 19. století je železo materiálem velmi nákladným. Železné konstrukce však  s sebou nesou řadu výhod. Jsou subtilní a nenáročné na půdorysnou plochu. Dovolují zasklení rozměrných ploch a prosvětlení vnitřních prostor. Umožňují rychlou montáž a zkracují tak dobu výstavby. Ještě důležitější je ale skutečnost, že  umožňují překonat doposud nezvladatelné rozpony a otevírají tak možnost hnát budovy do nevídaných výšek.

Užití železných konstrukcí

Železné konstrukce se v 19. století nejvíce uplatňují u staveb krovů a kopulí. První takto provedenou významnou stavbou je Obilní hala v Paříži, jejíž původní, požárem zničená dřevěná konstrukce o průměru zhruba 40 metrů je v letech 1809 až 1811 nahrazena kupolí litinovou. V Paříži je prosklenou valenou klenbou zastřešen rovněž promenádní prostor Galerie d´Orléans. Krytá obchodní ulička se stává vzorem pro podobné stavby v celé řadě dalších měst. Železné krovy se ale uplatňují také u některých historických staveb, jako například na gotické katedrále v Chartres v roce 1838. Zajímavé příklady počátku používání železa v architektuře se objevují i u nás. Jako jeden příklad za všechny uveďme dům bratří Kleinů v Brně, projektovaný architektem Ludwigem von Försterem v roce 1848.

Křišťálový palác

Výše uvedené stavby mají však stále ještě jedno společné: jejich železné konstrukce jsou pouze částmi jinak zděných konstrukcí a jsou řešeny individuálně, budova od budovy. Nový koncept přináší až stavba Křišťálového paláce v Londýně z roku 1851. Jejím autorem je Josef Paxton. Paxton během sedmi dnů a sedmi nocí vypracovává návrh paláce na Mezinárodní výstavu v Londýně. Stává se tak poté, co jsou všechny ostatní návrhy pro svou náročnost zamítnuty. Paxtonovo řešení je do té doby nevídané. Celá stavba má být smontována suchou cestou z litinových sloupů a železných příhradových nosníků. Halu se pak opravdu daří zřídit během 17 týdnů ze 3 300 sloupů, 2 224 nosníků a 300 000 okenních tabulí. Zcela neobvyklá konstrukce doslova ohromuje svět a ukazuje cestu dalšího vývoje architektury.

Eiffelova věž

Světová výstava v Paříži přináší světu další obdivuhodnou stavbu. Je jí Eiffelova věž. Projektantem věže se stává věhlasný konstruktér mostů Gustave Alexandre Eiffel, který se však u svého návrhu nesetkává s přílišným porozumněním a peníze do stavby nakonec investuje sám. Konstrukce věže je odvážná, neboť dosud chybí zkušenosti s podobnými stavbami. Jelikož není ocel na velkých konstrukcích ještě náležitě vyzkoušena, rozhoduje se Eiffel pro použití kujného železa. Věž je smontována v letech 1886 až 1889 a svou výškou 300 m se stává nejvyšší stavbou tehdejšího světa.
ab
ab
ab
ab
ab