Stavba příhodného obydlí a hledání vhodné lokality k jeho stavbě jsou problémy, které řeší lidstvo od nepaměti. Výsledné řešení, ať už jakékoli, se vždy nachází v průsečíku mezi našimi představami, sny a skutečnými možnostmi.
Právě v tomto bodě dospěli naši předkové i my sami k obydlí, které má k vysněnému ideálu většinou sice daleko, ale přesto představuje útočiště před okolním světem, kam se rádi vracíme a které si dále budujeme podle vlastních představ.
Funkčnost a účelnost bydlení se v historii nemění, liší se pouze architektonické formy
Jeskyně nebo panelák?
Obydlí si tedy představujeme jako určitý vyvážený celek, který nám vedle svých základních funkcí dopřává nejen pocit bezpečí, ale je nám – a bylo i našim předkům – privátní sférou, naším hájemstvím, kde trávíme velkou většinu „nepracovního času“, věnujeme se rodině a v moderní době rozvíjíme naše záliby a koníčky.
Tyto body nás spojují s našimi předky. Rozdílné jsou pouze cesty a formy, kterými k tomuto cíli dnes dospíváme. Odlišné jsou totiž pouze architektonické formy či použité materiály. Jako určitá historická i antropologická konstanta zůstává hledisko funkčnosti a účelnosti, které většinou doplňují i estetické požadavky.
Estetika a účelnost bydlení
Estetická pravidla kladená na urbanistické koncepce nebyla v minulosti, a ostatně není tomu tak ani dnes, jistým souborem přesně daných požadavků, které je nutno vždy a za všech okolností plnit. Nikdy nebyla dodržována přesná pravidla, která by stanovila, jak by měla lidská sídla přesně vypadat, jakým způsobem by měla být města členěna a po formální stránce uspořádána. Jednotlivá města a lidská sídla byla daleko spíše konstruována individuálně, reagovala na regionální a přírodní podmínky a z těchto podnětů vyrůstala a proměňovala se.
Přestože byl neustále hledán estetický koncept, který by plně uspokojil i ty nejnáročnější představy (tyto tendence byly sledovány od renesance a snaha o vytvoření „ideálního“ města a lidského obydlí provází urbanisty a stavitele až do současnosti), vycházelo se především z praktických účelů, pro něž byla lidská sídla stavěna. Vždy byly hledány jisté obecně platné návody, jak by měly obytné domy vypadat, aby vhodným způsobem doplnily koncepci a urbanistické záměry. Ty se však nikdy nenaplnily do všech detailů, zejména ve velkoryse koncipovaných ideálních městech.
Obydlí může splynout s přírodním okolím, nebo naopak působit kontrastně
Bydlení v souladu s přírodou
Architektura je daleko více než jiné umělecké památky předchozích věků strážkyní hodnot minulých dob, němým svědkem dochovaných forem, které k nám mohou i dnes promlouvat živým hlasem, pokud se mu rozhodneme naslouchat. Jednotlivé budovy, chrámy či obytné domy však nikdy neexistovaly osamoceně, ale vždy byly zapojeny do širšího kontextu, urbanistického prostoru, který dotvářejí ulice, náměstí, pomníky či široké třídy. Toto seskupení v širším prostoru ovlivňuje rovněž celkové vyznění vzniklého celku, v případě obydlí určuje rovněž rozhodující měrou kvalitu bydlení, jeho atraktivitu i naše subjektivní pocity.
Lidská obydlí mohou být nenásilně umístěna v krajině, splynout s přírodním okolím a volbou přírodních stavebních materiálů být sice umělým, přesto však prodlouženým pokračováním přírodního prostředí. Z těchto zásad vycházela především lidová venkovská architektura či stavby přírodních národů. V městské zástavbě tato pravidla respektovaly novostavby, které zpravidla na původním místě a v původní dispozici nahradily své nevyhovující předchůdkyně. Zásadně odlišným způsobem řešení vztahu mezi novostavbou a původním prostředím je zvolený záměrný (a někdy až šokující) kontrast. Do této kategorie lze v moderní době zařadit například mrakodrapy.
Na toulky historií bydlení
Vydejme se nyní na cesty historií architektury a hledejme nejen to, čím se dnešní bydlení liší od historických staveb. Rovněž se inspirujme v minulosti mnohdy inovativními nápady našich předků a znovuobjevme a pochopme tak stavební historii, která významnou měrou ovlivňuje také naši současnost.
