Kategorie

Historie bydlení: Čas historických slohů, 1. díl

Rozvoj techniky, narůstající společenské potřeby a požadavek prosperity, rentability a účelnosti staví v druhé polovině 19. století náhle velké úkoly před stavebnictví. Intenzita rozvoje předběhla výtvarné možnosti doby, a jelikož nebyl prostor na experimenty a hledání nových cest, nalézala nová generace architektů odpověď ve slozích, jež se vystřídaly v předchozích staletích.
Období historických slohů v architektuře zaujímá téměř celou druhou polovinu 19. století a zasahuje až do počátku 20. století. Empír se již ve 40. letech 19. století považuje za sloh vhodný jen pro úřední budovy a činžovní domy, významné stavby se začínají oblékat do historických slohů. První se napodobují slohy středověké, tedy románský sloh a gotika, po nich nastupuje renesance a na samém konci této epochy až dosud opovrhovaný barok.

Novogotická radnice v Liberci

Druhé rokoko

Na rozhraní mezi obdobím romantismu a nástupem pseudoslohů nalezneme však ještě jednu krátkou slohovou epizodu, kterou je třeba zmínit. Jedná se o takzvané druhé rokoko, které ovládá především bytovou kulturu a umělecký průmysl. Typická jsou pro ně obdélná okna, osazená ještě v líci fasády, jejichž horní rohy jsou zakulacené, štuky na fasádách, řezby na vratech a dveřích, které spíše nesymetričností než tvarovou příbuzností připomínají rokoko. V interiérech nákladný štuk ustupuje levným napodobeninám. Zlacené ornamenty zdobící stěny a stropy jsou vyrobeny z tlačené papírové hmoty, rám mezi nimi tvoří obarvené lišty.

Vyhlídka Karla Egona Fürstenberka u Křivoklátu

Středověké slohy

Druhé rokoko bylo však opravdu jen krátkou epizodou a ke slovu se záhy dostaly již zmíněné historické slohy. Zpočátku, jak bylo výše uvedeno, přišla řada na oba slohy středověké. Nebyla to náhoda, neboť v tomto období se obnova památek pozvolna stává státem řízenou záležitostí. A za památky se zpočátku považovaly především středověké hrady a kostely.  Oproti romantismu se práce architektů více opírala o archeologický průzkum, který však nebyl dostatečný. Nový univerzální pseudogotický sloh se opíral o vrcholnou gotiku a byl víceméně vyspekulovaný. Původní novogotické stavby užívají jako materiálu kamene, neomítaných cihel, terakoty, ale i štukových detailů, přetřených jednotně barvou fasády. Nejužívanější krytinou je břidlice, velmi oblíbené jsou různé kované korouhvičky na střechách a vikýřcích.

Radnice v Lednici

Návrat románského slohu

Většina architektů se věnovala vedle původní novogotické tvorby také restauraci středověkých památek. Dělo se tak způsobem nešetrným, který byl více ke škodě než k užitku. Obdobné to bylo i s využíváním novorománského slohu, ke kterému se však stavitelé obraceli méně často, a to ještě převážně u církevních staveb.
ab
ab
ab
ab
ab