Historie bydlení: Britský a americký klasicistní nábytek
353
Klasicistní styl si nalezl cestu i do ostrovní říše – do Británie. Nábytkářské tvorbě vévodil v letech 1775 až 1830. Prvně ale zdejší tvůrce ovlivnil již v padesátých letech 18. století. Bylo to v době, kdy vykopávky vydaly na povrch zemský Vesuvem zničená města Pompeje a Herkuláneum, a spolu s nimi i nespočet inspirací.
Tvůrci nového stylu
Angličané, kteří byli jako první novým stylem ovlivněni, byli architekti William Chambers a James Stuart. Ti jsou dnes odborníky považováni za první tvůrce klasicistního nábytku na ostrovech. Jejich nábytek byl inspirován již zmíněnými archeologickými nálezy. Na koci šedesátých let 18. století převzali jejich žezlo další architekti, a sice bratři Adamové. Návrhy těchto dvou mužů byly předlohou takových tvůrců, jako byl Thomas Chippendale. Adamové vycházeli z antiky, ale podřizovali ji moderní době. Na jejich nábytku se to hemžilo mytologickými tvory – sfingami a gryfy, ale búkraniony, vavřínovými věnci a girlandami z pšeničných plev. Ornamenty byly tvořeny markenterií, řezbou nebo štukem.
Oblíbené techniky a materiály
Britští umělečtí truhláři této doby s oblibou používali techniku marketerie. K motivům ztvárněným touto technikou patřily ovály a štíty s klasickými postavami, mytologickými tvory a symboly. Tyto motivy ožívaly i u dekorací malovaných. Takové dekorace zdobily především bukové rámy křesel a vévodila jim zelená, modrá, bílá a šedá barva. Marketerie i malované motivy vytlačovaly v rokoku oblíbené zlacení.
Nové tvary
Také tvary nábytku se proměňovaly. V sedmdesátých letech se objevovaly židle s opěradlem ve tvaru lyry, oválu či štítu. Luxusní sedací nábytek byl čalouněn damaškem i malovanými hedvábnými panely. Skromnější nábytek byl opatřen koňskou kůží nebo potištěnou bavlnou. Psací, čajové nebo herní stolky byly zbobeny marketerií a vyráběné ze saténového dřeva nebo ze dřeva sykomory. Tato dřeva byla světlá a více lahodila vkusu doby.
Nové inspirace
Na konci 18. století přišla další inspirace. Zveřejněny byly práce kreslíře Tathana, který zaznamenal řadu architektonických detailů římských originálů. Do obliby se tak dostaly různé tvary trojnožek a sorkofágů. Dalším zdrojem inspirace byl starověký Egypt, jehož svět se Evropě přiblížil díky Napoleonovu tažení. Spolu s ním totiž do Egypta proudili i vědci a umělci. Největším stoupencem egyptských motivů mezi britskými umělci se stal Thomas Hope. Britové se však nevyhýbali ani indickým motivům.
Úsvit 19. století
Klasicistní styl nepozbyl na aktuálnosti ani na počátku nového století. Výraznou proměnou tehdy prošly především stoly. Příčinou byly změny v uspořádání přijímacích salónů. Nábytkáři tak začali vyrábět středové psací stoly kulatého tvaru, bohatě intarzované, hrací a psací stoly se sklápěcí deskou a jiné. Do obliby se opět vrátila tmavší dřeva, jako palisandr, zebrano, mahagon. Výplně křesel byly z rákosu. Také postele prošly proměnami. Do obliby se dostala především spací pohovka lit en bateau. Británie byla na počátku 19. století stále se rozšiřující koloniální mocností. Tomu se musel přizpůsobit i nábytek. Spolu s vojáky a námořníky tak cestoval i jednoduchý montovaný nábytek spojující více funkcí v jednom.
Co na to Amerika?
Klasicistní styl vyhovoval i nově se rodícímu národu na severoamerickém kontinentu. Styl konce 18. století je nazývám rovněž stylem federálním. Nábytek navržený v tomto období je lehký a jemný. Američané používali k jeho tvorbě mahagonové a saténové dřevo, ale také dřevo třešní a ořechů. Jako náhražka mahagonu se používalo zabarvené bukové či javorové dřevo. Nová republika si žádala i nové ornamenty. Patřily mezi ně orel a štít. Inspirací pro nové vzory byly z Evropy dovezené knihy vzorů, ale i nábytek evropských přistěhovalců. Mezi nimi byli i noví řemeslníci. Novým centrem nábytkářské tvorby se stal Baltimor. V prvních desetiletích 19. století byl federální stykl vytlačen stylem empírovým. Inspirace přicházela především z napoleonské Francie.
