Pokud si skutečně chcete vychutnat atmosféru Sieny, tak nejprve zavítejte do nedaleké Florencie. Teprve v kontrastu s rušnou, hektickou a auty i turisty zamořenou Florencií vynikne poklidnost a jakási velice milá zpomalenost tohoto malého města. Přesně tady vás více než kde jinde přepadne touha se celé dny jen tak válet.
Jelikož Siena leží v časoprostoru, v němž není kam spěchat, je vůbec nejlepší si do ní dojít. Pod letním toskánským nebem, v sandálech a s připraveným foťákem kolem krku. Však do něj cestou jistě nachytáte spoustu obrázků okolní krajiny. Toskánsko v celé své parádě totiž znamená záplavu kopců, vršků, kopečků, pahorků, hrbolků, pahrbků, žbrďolků a jiných vyboulenin. Na nich pak olivy, víno, cypřiše a zdi nedobytných vesnic a zemědělských statků. Pokud vás pohltí toskánská krajina, je skoro jedno kudy kráčíte. Jakoby jste se procházeli jedním velkým uměleckým dílem z dílny nějakého ranně renesančního mistra. Kolem každé cesty zázrak. Kromě toho tady platí, že mnohé v současnosti vedlejší cesty byly v minulosti cestami hlavními. Díky tomu tu celá města zatvrdla ve středověku. Například San Gimignano. Ve 14. století prožívalo svůj největší rozkvět, ale během morové epidemie se z něj všichni obchodníci a bankéři odstěhovali do Florencie. A už se nevrátili. Od té doby se nenašel nikdo, kdo by cítil potřebu jej jakýmkoliv způsobem rozšiřovat nebo přestavovat. Něco podobného se dá říci i o Sieně. Když sem tedy konečně dorazíte, pravděpodobně se ozvou ušlé nohy. I v takovém případě se ovšem nabízí skvělý program: osvěžit se v některé z kašen, koupit si výbornou místní zmrzlinu a spolu s ní (a polštářem) se uvelebit na Piazza della Campo.
V tomhle městě se nikam nepospíchá
Piazza della campo
Tohle okouzlující náměstí se těší ze svého tvaru připomínajícího lasturu. Podobně jako celá Siena se i dlažba Piazza della campo červená v cihlových odstínech. Ty přerušují pouze bílé pásy rozdělující ulitu na devět částí upomínajících na Sněm devíti, který ve městě dříve vládl. Obvod náměstí tvoří do oblouku vystavěné středověké paláce. Některé z nich si dodnes uchovaly řady sdružených oken a fasády zakončené cimbuřím. Jinak se ulita náměstí mírně svažuje ke starobylé radnici vystavěné v gotickém slohu. Jde o vůbec největší stavbu svého druhu v celém Toskánsku. Stejně jako mnohé ostatní (např. Palazzo Vecchio ve Florencii) působí trošku jako pevnost. Do ní jsou zasazena pro Sienu typická trojdílná okna překlenutá lomenou slepou arkádou.
Torre del Mangia zaručuje parádní výhledy do toskánské krajiny
Město jako na dlani
Z hmoty budovy pak vyrůstá zvonice (campanella), která zároveň zaručuje skvělý výhled na celé město i jeho dalekoširoké okolí. Do této štíhlé, 102 metrů vysoké Torre del Mangia zakleli její tvůrci - Muccio a Francesco di Rinaldové všechno sebevědomí tehdejšího města. Však také jeho znaky patřičně hrdě září na jejím vrcholku. Dole hluboko pod ní se pak na náměstí třpytí chladivá voda v bělostné obdélníkové nádrži, které se tu říká fonte gaia. Její výzdoby se kdysi ujal zdejší rodák Jacopo della Quercia, který pro užitečnost svého díla nebude v Sieně jen tak zapomenut. Pokud však nedorazíte do Sieny pěšky, nýbrž za tmavými skly dlouhé limuzíny, pak pravděpodobně ještě před tím, než vyrazíte na centrální náměstí, navštívíte jeden z mnoha zdejších paláců. Půjde zřejmě o budovu, v níž sídlí nejstarší bankovní dům na světě - Monte dei Paschi di Siena, založený již v roce 1472. A poté, co překontrolujete výšku svého konta, tak jako tak vyrazíte na centrální náměstí. Tam se totiž sejdou všichni, kteří Sienu navštíví.
V Sieně najdete stovky důvodů, proč si ji osudově zamilovat
Palio
Dvakrát do roka - vždy 2. července a 16. srpna - začne Plaza della Campo bouřit pod náporem tisíců diváků. Ty davy lidí, často ve středověkých kostýmech, se tu sešly, aby sledovaly tradiční Palio - dostihy na neosedlaných koních. Atmosféra je vyhecovaná. Soutěží mezi sebou 17 městských čtvrtí, jimž se tu říká contradas. Každá z nich má svůj vlastní erb. Kromě tradičních orlů a lvů se některé z nich pyšní znakem se žirafou, šnekem, želvou nebo housenkou. Zobrazená zvířata však v žádném případě nesouvisí s rychlostí závodníků a jejich koní. Naopak. Ta je vždy trysková. Samotný závod proběhne během 90 sekund, ale přípravy na něj trvají celé měsíce. A ještě dlouho po jeho skončení se na něj vzpomíná.
Takhle se víří prach přímo na Piazza della Campo během tradičního palia.
Roztomilé náměstí
Na Plaza della Campo budeme marně hledat jedinou lavečku. Tím toto náměstí připomíná skutečné campo, tedy pole. V důsledku toho tu na něm všichni celé dny posedávají, polehávají, diskutují, popíjejí kolu, lížou zmrzlinu, hrají karty, telefonují nebo spí přímo na cihlové zkosené dlažbě. Tím je podtržena celková roztomilost tohoto místa. Piazza della Campo totiž znamená roztomilé náměstí. Alespoň v mém překladu. Došel jsem k němu především při sledování té spousty dětí, které na něm honí mičudy nejrůznějších velikostí. Jak je to celé z kopce, pořád jim utíkají sami od sebe a oni je pak stíhají se soustředěnými výrazy ohařů dohánějících svého zajíce. Nekonečná zábava. I tomu nejpilnějšímu člověku se občas zachce dlouhé hodiny líně povalovat. V pomalé atmosféře Sieny přichází takové přání obzvláště snadno. Tak proč mu nepodlehnout? Stačí vzít polštář a vyrazit na roztomilé náměstí.
