Kategorie

Genius loci, 6. díl: S oslem do Granady

V roce 711 přišli do Španělska první Maurové. Jednalo se o nomády, uvyklé kočovnému životu. Vše, co potřebovali, měli naloženo na oslích hřbetech. Původně pocházeli ze severní Afriky. Než došli do Granady, putovali velice rozmanitou krajinou. Po náročném přechodu Sierry Nevady doputovali do úrodné, mírně zvlněné krajiny. Tady se usadili a vybudovali vlastní město. Pojmenovali jej Granada.
Na blízkém pobřeží je jistě překvapilo velmi teplé klima příznivé pro tropickou vegetaci. Dnes se této oblasti říká Costa del Sol a pěstuje se tu například mango, papája, avokádo nebo cukrová třtina, ze které se vyrábí výborný andaluský rum. Tyto klimatické podmínky způsobuje pás pohoří Sierra Nevada, který zastavuje všechny studené větry od severu. Když k němu afričtí kočovníci dorazili, museli se divit ještě více. Zřejmě poprvé v životě totiž spatřili sníh. Na ledovci je ho tu dostatek po celý rok. Však se tu - na jihu Španělska - v roce 1996 konal světový šampionát ve sjezdovém lyžování.

Na kopci zvaném Sabica se nad Granadou tyčí pevnost Alhambra

O stanech a oslech

Kvůli změně životního stylu začali využívat i jiný materiál pro své příbytky. Až do této doby byly jejich parádními stavbami stany z kůže vyzdobené ručně tkanými, pestrobarevnými koberci s fantastickými ornamenty.  V jejich výzdobě bylo mnoho přepychu. Ovšem takového, který se dal ráno sbalit a naložit na osly. Když však dorazili do Granady, rozhodli se,  že právě tady by si mohli vystavět  nádherné paláce.  Tentokrát z kamene. Ten už však oslové odnést nemohli. Tak se v Maurské historii skončila éra těchto zvířat a mnoho z nich bylo utraceno. Nové město prostě oslům nepřálo.

Historie na nás v Granadě dýchá na každém rohu

Co tam najdeme?

Staré městské centrum seskupené kolem katedrály je labyrintem úzkých uliček. Bloudit jimi můžeme všemi směry. Brzo nebo později se však ozve hluk vřavy. To jsme se přiblížili k Alcaiceríe - rekonstruovanému maurskému bazaru. Zasuté odkazy na bývalou maurskou historii města můžeme objevovat i ve čtvrti Albaicín. Kdysi tu stávalo přes 30 mešit a většina místních kostelů vznikla jejich přestavbou. Domům s maurskými ozdobami a zahradami, které jsou od světa odloučené vysokými zdmi se tu říká cármenes. Pokud je budeme chtít všechny obejít, rozhodně si při této procházce řádně utužíme lýtka. Ne nadarmo tu totiž jména mnoha ulic začínají slovem Cuesta - tedy svah. V jasmínové vůni večerního vzduchu můžeme podniknout výstup k vyhlídce Mirador de San Nicolás. Při zapadajícím slunci se nám naskytne okouzlující scenérie. Na protějším kopci spatříme slavnou Alhambru. Ale aby nevznikla mýlka. Ona ta Alhambra na první pohled nevypadá nijak zvláštně. Jde v podstatě o pevnost s množstvím věží a cimbuří bez rozpoznatelného architektonického plánu. Svojí venkovní obhroublostí však patrně dává najevo, že je připravena chránit všechen ten ušlechtilý půvab, který se nalézá uvnitř. Alhambra je ve své podstatě podivuhodnou kombinaci obytných sálů, vnitřních dvorů, koridorů, zahrad a vodních děl. Do kompozice celého díla architekti zahrnuli jako podstatné prvky světlo a vodu. Kam oko v interiérech pohlédne, nalézá vzácnou dekoraci tvořenou keramickými dlaždicemi, řezbami do kamene i dřeva, znaky arabského písma a arabeskami - stylizovanými listovými a šlahounovitými ornamenty. V provrtané bujnosti kleneb připomínajících krápníkové jeskyně proměňuje arabské umění hmotu v kouzelný závoj. Je v tom cosi jedinečně křehkého a nadpozemského. Život se tu zdá být snem. I přes svou nespornou krásu tak ze sebe Alhambra vyzařuje cosi dekadentního. Vnímáme zde plody kultury příliš zjemnělé a blížící se ke svému zániku.

Zjemnělá a vysoce intelektuální ornamentální výzdoba Alhambry ohromí každého

Zahrady velebného ráje

Paradoxně i  v zahradách můžeme stále nalézt odkazy na původní kočovný život jejich stavitelů. Tenké sloupky namísto stanových tyčí, zdivo bohatě zdobené ornamenty místo koberců. A fontány v patiu obestavěném květináči dokonale naplňují  představu oázy v poušti. Ze severní části Alhambry se vine stezka do Generalife, venkovského útočiště maurských králů. Tam se mohli schovat před palácovými intrikami a vysoko nad městem se těšit klidu. Název Generalife by se dal přeložit jako "zahrady velebného ráje".  A podle toho taky vypadají. Tvoří je systém teras důmyslně oddělených okrasnými keři. Zurčí tu jezera a fontány, rostou cypřiše, pomerančovníky, cesminy, vavříny a myrty. Tím vším prostupuje barevná keramika a opojná vůně tropických květů. Jediné, co tomu tady chybí, je hudba. Snad i proto se právě tady začal pořádat granadský festival hudby a tance. Nedokáži si pro něj představit lepší místo.

V maurských zahradách se sní s očima dokořán

Granada kdysi...

Do roku 1236 se soustředila islámská moc na Pyrenejském poloostrově v Cordóbě. Po jejím dobytí křesťany mnoho vyhnaných Maurů uprchlo do Granady, která se stala posledním útočištěm osm set let trvající maurské říše al-Andalus, proslulé mimořádně vyspělou kulturou a náboženskou tolerancí. V Granadě se ujal vlády rod Násridů, kteří nevídaným způsobem podporovali umění a vědy. Na svůj vysoce kultivovaný dvůr zvali historiky, filosofy, architekty, lékaře a umělce z celého tehdy známého světa. Al-Andalus se však nevyhnula vnitřní nestabilitě a zmatkům vedoucím až k občanské válce. Té využila křesťanská vojska, která roku 1492 postoupila až k samotnému hlavnímu městu. Po osmi měsících obléhání se poslední vládce Granady Boabdil rozhodl město dobrovolně vydat, aby tím zabránil jeho zničení. Do města slavnostně vstoupili noví vládci sjednoceného Španělska - Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Násridové byli vyhnání, stejně jako židovské a muslimské obyvatelstvo. Kdo zůstal a odmítl křest, byl popraven.

Dnešní Granada tepe v rytmu studentského života

...a dnes

V současnosti Granada opět nabyla pověst mladého a dynamického města. Místní Cikání tu v ulicích na kytary vybrnkávají nepředvídatelně ohnivé tóny flamenga. Podobná energie sálá i z více jak padesáti tisíc studentů místní univerzity patřící mezi nejznámější v západní Evropě. Díky takovému množství studentů z celého světa v současnosti Granada patří mezi skutečně kosmopolitní města. Zároveň tenhle houf mladých a vzdělaných lidí vytváří uměleckou a intelektuální atmosféru podobnou té, která tu panovala už před pěti sty lety. A tak ani dnes Granada není městem vhodným pro osly.
ab
ab
ab
ab
ab