Kategorie

Genius loci, 3. díl: S halapartnou do Kotoru

K moři nebo do hor? Taková otázka může stát před každým, kdo plánuje dovolenou. Existují však místa, kde si oči můžou pošmáknout na obou těchto ingrediencích najednou. Jsou to fjordy: dva protilehlé pruhy pobřeží, odkud se zdvíhají vysoké kopce. Tyhle zátočiny si většina lidí spojuje s Norskem. Naprosto právem. Pokud ovšem neoplýváte nadšením pro nevlídné severské klima, pak nezbývá, než si zajet do Černé Hory.
Boka Kotorská na pobřeží této dnes již samostatné země připomíná právě takový skandinávský fjord. Tvoří ji dva zálivy (italsky bocca) skládající se z několika menších zátok. Zatímco vrcholky okolních hor jsou pokryty sněhem, na pobřeží roste bujná subtropická vegetace. Už nejeden pračlověk ocenil takto výhodné přírodní podmínky. Ve středověku se pak v Boce Kotorské  zabydlili především rybáři, námořníci a majitelé obchodních i válečných korábů. Právě díky nim na obou březích vyrostlo několik důležitých měst uzavřených do prstenců mohutných hradeb. Nejvýznamnějším z nich je právě Kotor.

Pro starý Kotor je typický trojúhelníkový půdorys

Procházka středověkem

Když se po setmění procházíte některou ze ztracených uliček Kotoru, čekáte, kdy na vás někdo z okna vylije splašky. Iluze středověku je tu dokonalá. Však se také spolu s Dubrovníkem jedná o nejzachovalejší středověké město na jadranském pobřeží. Není se co divit, že Kotor byl do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsán už roku 1979. Jedním z důvodů byla i snaha co nejrychleji napravit následky zemětřesení, které poškodilo některé místní vzácné památky. I díky tomu se až do současnosti podařilo udržet podobu města typickou pro 12. až 14. století.

V Boce Kotorské najdeme vše: moře, hory, zajímavá města

V bezpečí hradeb

Starý Kotor je vystavěn na trojúhelníkovém půdorysu. Z výšky vypadá jako klín vražený přímo do moře. Na nakupený chaos jeho střech je výborný výhled z pevnosti, která korunuje 4,5 kilometrů dlouhý systém opevnění zvedající se nad městem. Na první pohled není tak úplně jasné, co měly tyto místy až 20 metrů vysoké hradby chránit. V jejich středu se totiž nachází pouze kolmý skalní převis a kamení úplně stejné jako všude jinde. Dlouholetým budováním tohoto opevnění se však město změnilo v pevnost schopnou vydržet i několikaměsíční obléhání. Ani to jej však v současné době neochrání před nájezdy turistů z celého světa. Ti majestátnou krásu opevnění nejvíce ocení v noci. Žlutě nasvíceno, připomíná jakési tajemné, nudlovité sídlo horských skřetů, tvorů hrubých a chlupatých.

Ten pás kamení vysoko na hřebenu představuje monstrózní systém opevnění chránící Kotor

Tvář města

Strategická poloha  Boky způsobila, že o její ovládnutí usilovaly různé mocnosti, zejména Benátčané, Francouzi a Rakušané. Přítomnost rozmanitých národů a jejich vliv je v Kotoru cítit i dnes. Dominantou města je renesanční hodinová věž, kterou v 17. století nechali Benátčané postavit na hlavním náměstí, jemuž se tu říká Trg Bratrstva i jedinstva. Nedaleko od ní pak stojí  palác benátského místodržícího pocházející ze 16. století,  v jehož prostorách se v současnosti nachází skutečně luxusní hotel a kasino jako vystřižené z amerických filmů padesátých let. Těch paláců je v Kotoru skutečně mnoho. Ať už se jedná o původně románský palác Bizantiů, goticko- renesanční palác rodiny Drago nebo i ostatní, některé věci mají všechny společné: Na chodnících pod nimi podřimují vypasené kočky a na jejich fasádách můžeme nalézt bednu od klimatizace LG. Bez ní se v tomhle podnebí žádný palác neobejde.

Kotor kdysi...

Kotor má za sebou opravdu dlouhou námořní tradici sahající až do 9. století. Už tehdy zde byla založena sociální instituce sdružující většinu zdejších námořníků - bratrstvo mořeplavců Boky Kotorské. Po roce 1815 město i celá Boka Kotorská přešla do rukou Rakušanů. Mocnářství chtělo z Boky udělat centrum své námořní moci a změnit Kotor na pevnostní město. Jenže to se spletlo. Vývoj šel dál a kvůli rozšíření paroplavby začala postupně zanikat i námořnická tradice města.

Kotorské náměstí

...a dnes

Rybáře a mořeplavce vystřídali jachtaři. Ve zdejším přístavu stále kotví celé hejno bílých jedno-stožárových krasavic. I dnes se zde všechno odvíjí od moře. Zdejší omladina například prohání vodní skútry se stejným zápalem, s jakým se u nás dříve jezdilo na  tzv. "fichtlech". Na Kotorské riviéře nenajdeme klasické písečné pláže, které jsou obvyklé v jiných částech černohorského pobřeží. Turisté bažící po slunci a slané vodě tu naleznou většinou jen pontony a mola s upravenými betonovými plochami. Ty však příliš nelákají. To je jedním z důvodů, proč tu dosud není příliš mnoho moderních hotelových oblud, které můžeme spatřit například hned na začátku Boky v městě Herzeg Novi. Díky tomu se zdá, že Kotor zůstal zapomenut někde v dávných časech. A tak, když se setmí, můžeme klidně v převleku za ponocné vandrovat s halapartnou přes rameno po zdejších křivolakých uličkách. Dá se tak činit bez bázně i hany. Zapadneme sem totiž dokonale.
ab
ab
ab
ab
ab