Vhodně a účelně umístěný dřez podtrhne prakticky zařízenou kuchyň, v opačném případě znesnadní naši práci při přípravě pokrmů a umývání nádobí. Proto je potřeba před rekonstrukcí kuchyně důkladně promyslet jeho umístění a věnovat dostatečnou pozornost také výběru.
Větší dřez je lepší
Návštěvou ve specializovaném centru či v kuchyňském studiu zjistíme možnosti na trhu a uděláme si rovněž bližší představu o všech funkcích, které je možné využít. Ačkoli v mnoha domácnostech většinu práce za naše ruce zastávají myčky, dřez je stále nepostradatelným pomocníkem při umývání jemného skla, choulostivého porcelánu, velkých hrnců či pečících plechů. Tomu bychom měli přizpůsobit i velikost dřezu a jeho tvar, abychom neměli problémy s umýváním příležitostných větších kusů nádobí. I sebelépe konstruovaná a designově výborně zvládnutá umývací plocha by měla být volena tak, aby pojala i ten největší kus naší kuchyňské výbavy. Proto bychom měli dát přednost raději klasickým a osvědčeným velikostem před elegantním, ale mnohdy nedostatečně velikým dřezem.
Možností je mnoho
Ve většině případů, pokud nám to zejména rozměry kuchyně umožní, je vhodné upřednostnit polyfunkční dřezy, které umožňují například oplachování zeleniny v menších odkapávacích košících, které lze rovněž využít na osychání křehkého nádobí. U luxusnějších dřezů se setkáváme s posuvnou krájecí deskou, na níž lze umyté potraviny přímo krájet. Sifon bývá zase připraven na namontování drtiče odpadu. V každém případě je dobré zvolit dřez s kombinovanou odkapávací plochou, kam odložíme nádobí, které není nutné otírat.
Tvary podle libosti
Ačkoli výrobci dřezů nabízejí široké možnosti rozličných tvarů, stálicí zůstává klasický obdélníkový dřez nejčastěji s dvěma otvory a odkapávací deskou. Je však možné zvolit i avantgardní tvary nebo „klasičtější“ ovály, lichoběžníky, či čtverce. Speciální kategorií mezi dřezy tvoří volně stojící prostorové a rohové dřezy. Volbu těchto variant je však nutné řádně zvážit, protože první verze vyžaduje větší plochu v kuchyni, vlastní přívod vody a je rovněž nesrovnatelně ekonomicky nákladnější než klasické varianty. Na druhou stranu je však takový dřez ozdobou kuchyně, představuje velmi zajímavý detail a je zároveň i praktický a snadno dostupný po celém svém obvodu. Od rohového dřezu se dnes spíše upouští, protože v malé kuchyni je poněkud problematičtější jeho umístění. To vyžaduje dostatečný přístup světla při umývání, proto v odlehlé části kuchyně bez přístupu přirozeného světla je tato varianta nepraktická.
Materiály a osazení
V současné době se upouští od smaltovaných dřezů, které se neosvědčily zejména kvůli své malé životnosti a snadné náchylnosti k poškrábání a také náročnější údržbě. Naopak stálicí na poli kuchyňských dřezů je nerez. Nejen pro svou snadnou údržbu, ale i díky svým estetickým kvalitám. Tento materiál je možné použít prakticky k jakékoli kuchyni, ať již zvolíme rustikální z masivu či tu nejmodernější v kombinaci s kovovými prvky. Pro nerez hovoří také snadná údržba a odolnost vůči vysokým teplotám. Pro výrobu těchto dřezů se využívá buď ušlechtilá ocel nebo pochromovaný nikl, od použitého materiálu se potom odvíjí i vzhled: jedná se buď o dřezy s vysokým leskem či matným vzhledem. Nerez však není jediným materiálem, který se v poslední době využívá. Stále častěji se uplatňují různé varianty umělého kamene, který je tvořen rozemletou směsí žuly nebo křemičitých písků s příměsí akrylátu. Tento materiál vyniká snadnou údržbou a hygieničností takže zastínil klasický kámen, zejména žulu, ale i dovážené přírodní kameny. Přírodní kámen sice nepochybně nalezne své zastánce, vynikne však zejména u velkoryse koncipovaných kuchyní. Především je třeba zvážit výši investice, která se při této variantě pohybuje v řádu několika desítek tisíc. Ekonomičtější variantou je nejmladší druh používaných materiálů, Corian, který se vyrábí ze směsi bauxitu a akrylátových příměsí. Podobně jako umělý kámen je odolný vůči vysokým teplotám, snadno se čistí, je hygienický a má dlouhou životnost.
