Stěnová obložení se vracejí do interiérů vždy v určitých obdobích. Nyní se v bydlení přikláníme opět k širšímu uplatnění přírodních materiálů, ke slovu tedy znovu přichází i obklady stěn a stropů ze dřeva.
Obklady nejen ze dřeva
Ovšem jeho použití není jen otázkou módy, v rezidencích, kancelářích významných firem či institucí je stálicí. Obklady stěn i stropů jsou konstrukce, kterými změníme vzhled místnosti , a tím i její architektonické působení, použitými materiály pak ovlivňujeme pocity a psychiku uživatelů místnosti.
Pro dřevěné ostění bývají nejčastěji používány masivní borovice a smrk, ceněny jsou modřín, bříza a především dub, z materiálů na bázi dřeva pak plošné aglomerované materiály – dnes nejčastěji DVD, OSB a MDF, méně již překližky a laťovky.
Ostění nemusí být ovšem pouze dřevěné, pro úplnost je třeba uvést, že může být i sádrokartonové, korkové, textilní, z plastových či kovových profilů, keramické, skleněné, případně tapetové. Každý z uvedených materiálů má specifické vlastnosti lišící se od chování omítek, podle určení místnosti a způsobu jejího využívání můžeme tedy vhodným obkladem zlepšit užitné vlastnosti stěn.
Hlavním účelem obložení může být zvýšení mechanické odolnosti povrchu zdí nebo odolnosti proti vlhkosti, tepelná či zvuková izolace - taková obložení jsou častá v divadlech, kinosálech, hudebních síních a podobně, v restauracích se mohou stěny obkládat kvůli ochraně jejich povrchu a tím i snazšímu udržování hygieny.
Obklady dnes
V současné době se k těmto obkladům v širší míře vracíme především z důvodů estetických – zvláště kazetové či deskové obklady působí velmi dekorativně. Pro každý typ obložení je určující rozměr a půdorys místnosti, účel obložení a z toho vyplývající finanční náklady.
Důležitý je počet obložených stěn, výška obkladu, popřípadě jeho členění, u dřevěného obložení pak druh a povrchová úprava materiálu na bázi dřeva nebo masivu. V dané místnosti nemusí být obloženy všechny stěny, ale pouze jedna, dvě nebo tři.
Pokud jsou obloženy všechny stěny, místnost je opticky menší, avšak použijeme-li dřevo, působí velmi útulně. Naopak obložení jedné čelní plochy nebo dvou protilehlých stěn obdélníkové místnosti zdůrazní její geometrii. V pravoúhlé místnosti neobkládáme sousední stěny, obložení zdůrazní jen jednu část a místnost působí nevyváženě.
Architektonický význam obložení
Členěním plochy obložení můžeme místnost opticky upravit. Podle směru pokládání dělíme obklady na horizontální a vertikální, podle výšky pak na nízké, střední a vysoké – to je nejčastěji celostěnné, tedy do výšky stropu.
Zdůrazněním svislého členění místnost opticky zvýšíme, naopak členění horizontální ji opticky rozšíří. Výrazně tmavé dřevo prostor zmenší, dřevo světlé ho proteplí a rozjasní, prostor tedy bude působit větším dojmem.
Jestliže máme příliš vysoké místnosti, opticky je snížíme, když obložení nebude sahat až ke stropu, ale pouze do výšky překladů oken či dveří nebo do výše parapetů. Tak jako při jiných úpravách interiéru, i zde se vyhneme dělení místnosti v přesném středu, opticky nepůsobí takové členění dobře.
Dřevěné obložení z hlediska konstrukce:
Obložení palubkové:
Pro toto obložení jsou využívány palubky různých šířek, nejčastěji pak do šířky 150 mm, vzhled obložení je dán orientací palubek, lze zde dobře uplatnit také barvu a texturu použitého dřeva. Mezi nejčastější materiály patří modřín, borovice a smrk.
Obložení tyčové:
Je tvořeno úzkými tyčemi s různým profilem, mezi nimiž jsou jen velmi úzké spáry. Toto obložení je využíváno především pro obkládání zaoblených ploch.
Obložení deskové:
Základním materiálem jsou masivní desky, případně dýhované desky na bázi dřeva, které jsou neznatelně namontovány na nosnou konstrukci. Tento typ se hodí pro obkládání velkých ploch stěn i stropů, členění, orientace i použitý materiál určují architektonické ladění interiéru.
Obložení rámové:
Toto obložení je tvořeno sestavou rámů a příslušných výplní z masivu, případně materiálů na bázi dřeva. Výplně zasazené do rámů mohou být zalištovány, v takovém případě je možné jimi celek ještě zvýraznit.
