Barevnost interiéru je základním předpokladem dobrého žití, prohlásil architekt jedné nejmenované skupiny a aplikoval na stěny barevné cákance, které ladily s podobně vyhlížejícím nábytkem a kobercem, jež se podobal Pollockovým obrazům.
Technika Action painting se jistě nebude líbit každému a pouze podobně ladění odvážlivci by na takové návrhy nevázaného architekta kývli. Interiér může být totiž odrazem naší duše a ten se postupem času mění. Nicméně barva patří k základním výrazovým prostředkům vizuálního sdělení a lze ji užívat s naprostou volností. Zároveň s tím je ale nutné sledovat psychický účinek barvy a její návaznost na konkrétní předměty a další prvky daného interiéru.
Divoké barevné kombinace nemusí působit rušivě
Odvážný přístup neznamená nesoulad
U každé z barev se totiž předměty v interiéru nebo konkrétní aktivity dostávají do dominantní polohy a daná barva je s nimi přednostně myšlenkově spojována. Červená barva například asociuje krev a oheň, modrá oblohu a vodu, fialová duchovní aktivity, atd. Jedná se o primární významové spojení barvy a jevu.
Barvy k nám promlouvají
O barvách nehovoří jen obecně známé pravdy společenské konverzace (zelená a modrá pro blázny dobrá), ale věnují se jim i mezinárodní normy (např. mezinárodní norma International Standard Organization), které přesně specifikují vázanost barev k určitým činnostem. O významu barev a jejich použití v interiéru se můžeme poučit na mnoha jiných místech, v některých případech lze použít i běžné estetické vnímání, které může být u každého jiné. Nicméně celkový dojem a podvědomé vnímání barev je dáno každému z nás. Proto stojí za to zopakovat základní premisy tak, jak o nich hovoří obecné normy:
Zelená barva je v primární rovině spojována s živou vegetací – listy, trávou, lesy. Vitalita zelené rostlinné přírody vytvořila v lidské psychice dlouhodobou pozitivní vazbu, která vede k uklidnění.
Modrá barva je prvotně spojována především s vodou a nebem, které se v ní odráží. Protože voda v přírodě většinou nedosahuje teplot povrchu těla, je člověkem vnímána spíše jako chladná. Přeneseme-li chlad do mezilidské komunikace, dotýká se takových vlastností, jakými jsou ukázněnost až strohost, komisnost.
Žlutá barva je primárně spojována zejména se sluncem, které je zdrojem veškerého života. Život je pohyb, aktivita. Ve společnosti je pak aktivita spojena se zvýšenou komunikací.
Červená je barvou krve a ohně. Obojí souvisí s nebezpečím, proto mezinárodní normy přisuzují červené význam „nebezpečí“ a „zákazu“. Červená ze všech barevných odstínů má nejsilnější emocionální účinky.
Bílá je neutrálním odstínem, se kterým si spojujeme čistotu, světlo, lehkost až nehmotnost. Používá se proto pro neutrální, obecné významy.
Šedou si snadno spojíme s neurčitou průměrností, nenápadností, odezníváním.
Černou barvu pak s tíhou, tmou, hmotou, smrtí. Je však i neutrální, podobně jako další nebarevné odstíny. Narozdíl od obecnosti bílé je jí však připisována konkrétnost. Její specifický symbolický význam vede v některých kulturách k jejímu užití při smutečních aktivitách.
Růžová je barvou těla, proto je spojována s city nebo také se smyslností. Jde o bledou variantu nejpůsobivějšího barevného odstínu – červené, která lomením ztrácí ostrost účinu a získává až vtíravě působivou jemnost, které přísluší výstižný přívlastek „sladká“.
Oranžová nese mnoho vlastností žluté, jako je aktivita, energie, komunikativnost. Je však teplejší, ohnivější a proto bývá někdy spojována rovněž se ctižádostí, pýchou nebo zlomyslností.
Fialová je odstínem, jež má vztah k duchovním rozměrům člověka. Je spojována se spiritualitou, důstojností, ale také nostalgií, lítostí a žalem. Je to barva klidná, dotýkající se trpělivosti, pokory a rezignace.
Hnědá je barva země, proto je spojována se stabilitou a spolehlivostí. Ale také s prostředím života chudých lidí, spojena s chudobou a spořivostí, například v heraldice ji užívala nižší šlechta.
Klasická kombinace bílé a černé působí čistě, ale i chladně
Fantazie nevázaného architekta
Pokud tedy budete přemýšlet o tónech zabarvení interiéru, ať už při malování, tapetování, či při vybírání architektonických doplňků, je třeba znát alespoň základy užívání barev a mít na paměti, že symbolické významy barev v praxi nefungují nikdy samy o sobě, ale vždy v rámci specifické soustavy vztahů mezi nimi a námi vnímanou realitou. Pak už se meze fantazii nekladou a můžete se klidně vydat na „společnou cestu“ s oním nevázaným architektem či malířem.
