Úspěšnost výrobků společnosti Morris, Marshall, Faulkner & Co., od sedmdesátých let fungující jen pod jménem Morris & Co., byla podnětem k napodobování nábytku celou řadou dalších návrhářů.
Jednoduchá židle s rákosovým sedákem
Do obliby se dostala především tak zvaná Sussexská židle. Jednoduché, adaptabilní židle s rákosovými sedáky navrhovali mimo jiné Ashbee nebo skotský architekt George Walton. Židle se žebřinovými opěradly, vycházející z tvarů tradičního venkovského nábytku, navrhoval především Gimson a Edward Gardiner. Autorem mnoha návrhů podobných židlí byl i Charles Rennie Mackintosh.
Židle z rákosu
Po roce 1900 se pro změnu dostaly do obliby židle, které byly vyrobené z rákosu celé. Řadu takových židlí navrhl Benjamin Fletcher a vyrobil v Dryad Workshops v Leicesteru Harry Peach.
Ať žije individualita!
Psala se devadesátá léta 19. století, když se k hnutí stavějícímu se proti oficiálním směrům vládnoucím v umění připojili také středoevropští umělci. Tehdy došlo k rozdělení přístupů k hnutí Arts and crafts. První z nich byl postaven na individualitě. Jednou z vůdčích osobností této části hnutí byl Belgičan Van der Velde, který byl silně ovlivněn Morrisovými teoriemi.
Kolonie umělců
Hessenský vévoda Ernest Ludvík založil v roce 1899 v Mathildenhöhe u Darmstadtu uměleckou kolonii, kam pozval takové umělce jako byli návrháři Baillie Scott a Ashbee. V kolonii však začali pracovat i mladičcí návrháři Peter Behrens a Joseph Maria Olbrich, budoucí tvůrce pavilonu Secese ve Vídni. Vytvářeli tu jednoduchý nábytek založený na britských vzorech.
Kolonie po celé Evropě
Podobné umělecké kolonie vznikaly i v řadě dalších států. Dokonce i v takových zemích jako je Rusko, Maďarsko nebo Irsko zakládali mecenáši v řadách statkářů ne venkově řemeslnická centra. Místní lidoví řemeslníci se tak mohli dostat do kontaktu se špičkovými tvůrci a navzájem se ovlivnit. V koloniích se vyučovalo základním dovednostem, mezi něž patřila dřevořezba. Nábytek, který se v takovýchto centrech vyráběl byl v duchu hnutí založen na tradičních řemeslných formách a zdoben tradičními lidovými motivy.
Tovární výroba
Druhý z přístupů vykrystalizovaných v devadesátých letech 19. století byl opačný. Dílny, mezi které patřila například německá Vereinigte Werkstätten, vytvářely návrhy pro masovou tovární výrobu. K návrhářům této části hnutí patřil například Richard Riemerschmidt, jehož nábytek byl typický použitím technologií dýh a vrstveného dřeva, vhodných pro průmyslovou výrobu.
