Článek z kategorie: Archiv

Zelená střecha: vyvarujme se chyb

14 / 03 / 2007

220

Zelená střecha na první pohled zaujme a navíc může sloužit k potřebnému ozdravění životního prostředí. Může svému majiteli ale přinést i řadu starostí. Na jaké problémy při stavbě a provozu zelených střech můžeme narazit? O tom a více se dočtete v následujícím článku.

Přestože zelené nebo zahradní střechy nejsou žádnou novinkou - jejich historie vede od starověku až k současné, moderní architektuře - nemají u nás příliš dlouhou tradici a ve větší míře se zelené střechy realizují teprve v posledních patnácti letech. Proto je třeba mít se na pozoru před nejčastějšími chybami.

Chraňme dobrou izolací

Nikoho jistě nepřekvapí, že v případě konstrukce zelených střech je jednou z nejdůležitějších věcí dobrá hydroizolace. Možné chyby v konstrukci zelené střechy už v začátku (před navezením substrátu a vysazením zeleně) odhalí zátopová zkouška. Nejde ale jen o těsnost izolace. Nerovnosti, v nichž zůstává stát voda, mohou způsobit, že rostliny v kritických vlhkých místech schnou a nahrazují je mechy. Všechna místa, kde zůstává při zátopové zkoušce voda, je proto třeba před zavezením zeminou vyrovnat. V případě zelené střechy ale nestačí spoléhat jen na izolační vlastnosti materiálu. Hydroizolaci totiž musíme chránit proti prorůstání kořenů střešní vegetace speciální ochrannou vrstvou, která má za úkol stáčet růst kořenů střešní vegetace tak, aby vedly souběžně se střechou a nenarušovaly izolační vrstvy. Použité pásy proti prorůstání kořenů jsou ale odolné jen v případě, že mají dokonale provedené spoje.

Výběr zeminy

Rovněž složení substrátů pro jednotlivé typy střech je rozdílné. Rozhodně nemůžeme na střechu navézt jakoukoliv zeminu. U substrátu, který je základem pro růst rostlin a je zásobárnou vody a živin, je třeba sledovat jeho schopnost zadržet vodu, hodnotu pH, obsah solí a živin, a tomu přizpůsobit výběr rostlin.

Údržba se vyplatí

Když je naše zelená střecha již nějaký čas v provozu, mohou nastat potíže zaviněné nedostatečnou údržbou. Právě v případě, že necháme střechu jejímu osudu, hrozí ucpání odtoků vody, přemokření, nárůst mechů a postupné vytlačování vysázených rostlin. Nepodceňujme proto pravidelné „zahradnické“ práce na střeše a sledování průchodnosti odtoků. Při tenčí vrstvě substrátu také během času dochází k vyplavování vápníku a živin. Vysazené druhy rostlin pak hynou a na střeše se nám objevují náletové plevele a mechy. Tomu můžeme zabránit pravidelným hnojením a dodáním vápencové drti (asi jednou za tři roky). U silnějších vrstev substrátu ve větší míře hrozí rozšíření plevelů, které vytlačují původní vegetaci. Prevence si vyžaduje pravidelnou zahradnickou péči - pletí a okopávání - a také zálivku.