Kategorie

Zasklít? Ano, ale pořádně

Na první pohled by se mohlo zdát, že zatímco okna udělala ve svém vývoji velký pokrok, samotné sklo zůstává stále stejné. Opak je pravdou. Moderní technologie a vyšší nároky výrazně změnily vlastnosti skla.

Nejde pouze o základní funkci skla, tedy aby bylo průhledné, ale musí splňovat i kritéria tepelně a zvukově izolační, estetická či bezpečností.

Sklo už není, co bývalo

Prosklené plochy byly a jsou nejslabším článkem celého obvodového systému domu. Není proto nic divného, že kvalitativní vlastnosti skla stále stoupají. Vývoj si můžeme názorně ukázat na veličině U, tedy součiniteli prostupu tepla. Žádoucí jsou co možná nejnižší hodnoty, čím je hodnota U nižší, tím materiál lépe izoluje.
 
Zděné domy z materiálů a systémů Porotherm, Supertherm apod. o tloušťce zdiva 440 mm dosahují součinitele prostupu tepla U = 0,29 W/m2 K. U dřevostaveb ze stavebnicových dílců z impregnovaného dřeva o tloušťce sendvičového panelu 230 mm za použití tepelných izolací z minerálních vláken a fasádního zateplovacího systému je součinitel prostupu tepla U = 0,18 W/m2 K. U pasivních a nízkoenergetických domů dosahuje U obvodové stěny 0,15 W/m2 K.
 
Součinitel prostupu tepla byl u skel ještě v době nedávno minulé více než 2 W/m2 K. Dnes se hodnoty pohybují okolo 1,2 W/m2 K. Okna s jednoduchým zasklením jsou již minulostí. Vidět je můžeme ještě například ve starých domech nebo například na zámcích. Tehdejší stavitelé vyřešili záležitost jednoduše. Okna byla umístěna za sebou rovnou dvě. Tato okna se nazývají špaletová (kastlová). Dnešním standardem jsou okna s dvojitým zasklením. Sklenáři mohou použít různé tloušťky skel, od tenkých (0,7-1,35 mm), středních (2-4 mm) až po silné (5-20 mm). Nejčastěji se používají skla čtyřmilimetrové tloušťky.
 
 
Mezi jednotlivými skly bývá vzduchová mezera široká 16 mm. Ještě lepších tepelně izolačních vlastností skla docílíme pokovením skla tenkou vrstvou oxidu kovů. Tato vrstva zajišťuje odraz unikající tepelné energie z místnosti zpět do místnosti. Prostor mezi skly bývá plněn kryptonem nebo argonem. Součinitel prostupu tepla se pak může dostat až pod 1 W/m2 K. Existují i trojskla, která dosahují součinitele prostupu tepla pouhých 0,5 W/m2 K.

Použití folie

Na skla je možné nalepit speciální fólii, která odráží tepelné záření zpět ke zdroji. V létě tak fólie zabrání pronikání slunečních paprsků, v zimě naopak brání teplu z interiéru, aby prošlo přes skleněné tabulky ven. Nevýhodou je nemožnost získávat tepelné zisky v zimě přes okna, které by jinak mohly výrazně napomoci k ohřátí interiéru.

Důležitý je i rám

Skla se upevňují nejčastěji do platových, dřevěných nebo hliníkových rámů. Novinkou na trhu jsou okna „bez rámů“. Jde spíše o vizuální vjem absence rámu. Speciální rám je totiž usazen v podlaze a ve stropě místnosti, takže pohledově nejde vidět.
 
Kvalitu a tepelně izolační schopnosti plastových oken ovlivňuje počet jejich vzduchových komor. Ty brání unikajícímu teplu, aby se dostalo z domu ven. Čím více komor okenní rám má, tím je pro teplý vzduch obtížnější dostat se ven. Dnešním standardem jsou pětikomorové rámy, objevují se ale už i sedmikomorové. Dá se předpokládat, že výrobci půjdou ještě dál.
 
 
Kvalita dřevěných oken spočívá v ověřených vlastnostech našeho přírodního materiálu – dřeva. Okna se vyrábějí ze speciálních lepených profilů – europrofilů. Proto zažitý název „eurookna“. Tloušťka profilů se dnes pohybuje kolem 88 milimetrů a ze vší pravděpodobností se bude dále zvyšovat.
 
Důvod, proč třetím nejoblíbenějším materiálem pro výrobu okenních rámů je vysoce vodivý hliník, zůstal mnoha lidem skrytý. Odpověď je snadná. Skla nejsou usazena přímo v hliníkovém rámu, ale ve speciálním těsnícím profilu.
ab
ab
ab
ab
ab