Kategorie

Zásady stolování, 1. díl

Kultura stolování se v naší společnosti nevyvinula za den. Pravidla, kterými se řídíme, ale i používané nádobí, prostírání, textilie a nábytek, to vše prošlo staletým vývojem a v moderní běžné současnosti se stalo spíše kompromisem mezi estetikou a praktičností.
Chvíle strávené u společného stolu jsou jednou z mála příležitostí, kdy trávíme čas se svými blízkými, s dětmi a rodinou. Snídaně, večeře, o víkendech i obědy - to jsou okamžiky, kdy si můžeme popovídat, podělit se o zážitky či plány. Při stolování bychom proto měli dbát i na to, aby servírované jídlo i stůl vypadaly v rámci všednodenních možností co nejlépe. Základy stolování nám vštěpovali naši rodiče, my jim zase učíme naše děti. Jak se drží lžíce a posléze příbor, že se nemluví s plnými ústy a brada má být při jídle nad talířem, lokty podél těla a polévku ani nápoje nesrkáme. A ruce a ústa si utíráme do ubrousku a v žádném případě ne do rukávu. Že ke stolu usedáme klidně a beze spěchu, s umytýma rukama, a všechny spory a hádky necháme na jindy, neboť nervozita a stres jsou nejen nepříjemné, ale i nezdravé pro náš organismus.

Stolovat od slova stůl

Dáme si do bytu židli a stůl, zpívá se v jedné písni a není to náhoda, že jsou zde jmenovány na prvním místě. Stůl a židle jsou od počátků lidského společenství symboly soudržnosti a sounáležitosti a nezáleží na tom, zda jde o vzácnou starožitnost nebo o bezcenný odřený kus. Důležitější je, pro jakou příležitost prostíráme, zda jde o slavnostní tabuli nebo běžnou snídani s rodinou. Bereme v úvahu, k jaké příležitosti se sejdeme a kolik nás bude, a podle toho uspořádáme místa u stolu. Je důležité, aby každá osoba měla dostatek prostoru - to znamená šířku okolo 60 cm. Pro čtyři osoby by tedy měl stůl mít rozměry minimálně 85 x 105 cm. Ovšem dnes, kdy jsou kuchyně, příprava jídla a stolování málem kultem, nabývá tento kus nábytku opět na důležitosti. Preferujeme častější stýkání širokého okruhu rodiny či přátel a proto si pořizujeme velké stoly, na něž se vejdou nejen talíře, sklenky a mísy s jídlem, ale také velkorysejší výzdoba. Jak tedy správně prostírat, jak vybrat nejvhodnější jídelní soupravu, příbor či nápojové sklo?

Ubrus - ano či ne?

Ubrus není vždy nutností a zdaleka nemusí sloužit jen k zakrytí nevzhledné stolní desky. Naopak, pokud je stůl nejen praktickým kusem nábytku, ale také jakýmsi uměleckým doplňkem interiéru, ubrusem ho většinou nezakrýváme. Zpravidla používáme pouze prostírání, které ho ochrání před poškozením. To může být z textilního materiálu, dnes jsou velmi žádaná i prostírání ze slámy či mořské trávy, z bambusu nebo ze sisalu. Jsou ovšem i interiéry, kde by stůl bez ubrusu vypadal nezvykle až nepatřičně. V tom případě je ubrus nutností a liší se podle určení pro dny všední či pro slavnostní příležitosti. Vypovídá i o vkusu a estetickém cítění každého z nás.

Ubrusy pro různé příležitosti

Obecně platí, že pro všední den se používají obvykle ubrusy barevné se vzorem, který případně sem tam zakryje i malý flíček. Tento ubrus můžeme chránit jednoduchým prostíráním, které měníme podle potřeby častěji. Pokud ho používáme s ubrusem, mělo by být ze stejné nebo materiálově i barevně sladěné látky. Pro dny slavnostní jsou určeny jednobarevné ubrusy, nejčastěji damaškové a bílé či v jemných pastelových barvách, případně plátěné ručně vyšívané, ale i háčkované nebo pletené. Takové ubrusy se v mnohých rodinách dědí a stávají se jakýmsi rodinným stříbrem. Jejich použití pak zvyšuje slavnostnost daného okamžiku. Velmi oblíbené jsou i ubrusy vrstvené, kde je podkladem ubrus z pevnější tkaniny. Na něj je položen další, buď kratší nebo průsvitný, často i jiné barvy či odstínu. Zde lze využít zajímavé kombinace materiálů i barev.
ab
ab
ab
ab
ab