Kategorie

Západ uchvátil textil z plastu a inteligentní částice

Západ uchvátil textil z plastu a inteligentní částice Ať už jsou to látky, které nosíme na sobě, nebo do nich strojíme náš interiér, přírodní materiály mají své jedinečné kouzlo.
Jako spotřebitelé ale máme někdy natolik vysoké nároky, že se jen stěží slučují s jejich charakterem. To naopak dokáží umělé materiály. I když dávno nepřipomínají tesilen nebo dederon (syntetické vlákno z bývalé NDR), jejich „umělost“ je přesto zřejmá. Jsou tu však jistá východiska – sloučit umělé s přírodním nebo použít nanočástice, které vtisknout lnu, vlně a bavlně zcela nové vlastnosti.

Plastové láhve jako hlavní složka moderních textilií

Je tu proto, aby chránilo naši planetu a zdraví obyvatel. Tak by se dalo charakterizovat na pohled obyčejné polyesterové vlákno společnosti Foss Manufacturing. Ve Státech a v některých evropských metropolích, kde občané smýšlejí podstatně více „zeleně“, je Ecospan velkým hitem. Píše se o něm v prestižních časopisech, hovoří se o něm na nejsledovanějších zpravodajských kanálech. Především proto, že se vyrábí z PET lahví.
S plastovými nádobami se to má bohužel tak, že jejich doba rozkladu je přibližně 700 let. A přitom jsou už dnes skládky jimi přeplněné. Američané spočítali, že je to ročně v jejich zemi kolem 51 milionů kusů, přitom jen 30 procent z nich se dočká recyklace. Kdyby se všechny takto zahozené láhve seřadily za sebou, pak by obtočily zeměkouli pětkrát.
Ačkoliv je Ecospan stoprocentně jen z PET lahví, kombinuje se ve finále s ostatními materiály včetně vlny a bavlny. V podstatě může být součástí jakékoliv textilie – oblečení, povlečení, přikrývek, náplně do přikrývek, potahů, textilních tapet, koberců apod. Na výrobu venkovního koberce o rozměrech 18 krát 24 cm je potřeba asi 48 plastových nádob, na sportovní mikinu něco kolem 17 lahví a na potažení jednoho sedadla v autě asi 90 kusů. Textilie s vláknem Ecospun přitom nabízejí požadovanou kvalitu co do pevnosti, měkkosti nebo třeba stálobarevnosti.

Vylepšené vlákno jako zbraň proti nebezpečným virům

Proces výroby je následující. Láhve se nejdříve roztřídí podle velikosti a barvy, poté jsou zbaveny etiket a uzávěrů a drceny tak dlouho, až jsou z nich drobné vločky. Ty se postupně taví a formují do tenkého vlákna požadované délky a pevnosti. Pak už záleží na tom, k jakému účelu má sloužit a s jakým dalším materiálem se zkombinuje.
Tady však pozitiva Ecospunu nekončí. Společnost Foss totiž nedávno oznámila, že své vlákno ještě vylepšila s pomocí technologie Fosshield. Ta je téměř stoprocentně účinná v ochraně před nebezpečným zlatým stafylokokem (Staphylococcus aureus), který je jinak odolný k celé řadě antibiotik. Tato bakterie navíc zdárně přežívá právě na textiliích.
Jejím přirozeným nepřítelem v přírodě je však stříbro a měď, proto jsou součástí obohaceného vlákna. V Kanadě se už z něj vyrábějí například roušky pro zdravotnický personál.
Technologie Fosshield bakterii přímo nezabíjí, ale ovlivňuje její některé metabolické procesy, takže brání jejímu růstu. A to platí i o řadě jiných bakterií a virů, které jsou příčinou třeba obyčejné chřipky nebo mnohem vážnější tuberkulózy.

Žádné vrásky na čele ani na košili špičkového návrháře

Společnost Foss to zkusila s ekologickou vizí a ochranou zdraví. Někteří textilní výrobci však přicházejí s nápady, jak měnit charakter textilních materiálů s pomocí nepatrných částeček, které lidské oko nespatří, zato však dokáží nemožné. Budoucnost textilního průmyslu patří podle nich nanotechnologiím, jedině tak lze vyhovět rostoucím požadavkům spotřebitelů.
Nanočástice je natolik malá, že si to lze stěží představit. Pro společnost Grado Zero Espace je to však něco velkého, hlavně proto, že řídí svůj výzkum pro přední módní značky Hugo Boss nebo Dolce&Gabana. Posledně jmenovaná ve své sekci sportovního oblečení nabízí zázračnou košili, kterou není potřeba žehlit. Stačí malý zdroj tepla a všechny vrásky a záhyby se vyhladí. Navíc se délka rukávu prodlužuje nebo zkracuje v závislosti na okolní teplotě.
Nejde však jen o módu. Výrobce nábytku zajímají nanotechnologie především proto, že s nimi nebude žádná skvrna na sedací soupravě problém. Ani káva, ani červené víno nezničí jinak dokonalé čalounění. Zásluhu na tom má tzv. WS kód společnosti Nano-Tex, který je součástí řady čistících a impregnačních prostředků. Právě ty dokáží vtisknout látkám vyšší míru odolnosti.

Vášnivý fanoušek a párek v rohlíku už nejsou problém

Prověřit to měla první velká zakázka pro americkou sportovní arénu  The Houston Rockets. Nezávislé laboratoře společnosti ASCR (the Association of Specialists in Cleaning and Restoration) měly prokázat, že si nanotechnologie poradí se třiceti nejběžnějšími skvrnami. Na sedadlech končí káva, pivo, víno, pomerančový džus, ale také hořčice, kečup a zmrzlina, nemluvě o žvýkačkách, blátě, krvi a bohužel i moči.
Ukázalo, že na většinu skvrn stačila voda s vylepšeným čistícím prostředkem, na zbytek zabrala rozpouštědla.
Jako absolutní jedničkou se ukázal čistící prostředek s názvem Fantastik. V roce 2006 se tak sedadla v The Houston Rockets dočkala nového čalounění a speciální impregnace. Co se týká následné údržby, výhodou čistících prostředků s nanočásticemi je i krátká doba schnutí. V aréně se odehraje minimálně 200 zápasů ročně, ale sedadla vypadají stále jako nová.

Kam to všechno směřuje, to nikdo prozatím netuší

Dalším cílovým odvětvím je zdravotnictví. Pro nemocnice vyvinula společnost Nano-Tex dva typy čalounění z Contex nylonu a z polyesteru, která jsou přitom stoprocentně recyklovatelná. Kromě toho jsou prodyšná, přestože díky speciální povrchové úpravě do nich žádná tekutina nevsákne (třeba krev). Nemluvě o dezinfekci Betadinu, který nepříjemně barví. Je to, jako by ukáply na igelitovou slídu a vše jde lehce dolů. Impregnace z nanočástic chrání zároveň před mikroby, přesněji před jejich přenosem, což je pro nemocnice další velké plus.
Nanočástice toho svedou  opravdu hodně. Dokáží třeba ochránit trubky před usazováním nečistot,  při aplikaci na stěny v interiéru brání úniku tepla v zimě, v létě naopak redukují vlhkost, okna s nimi získávají samočisticí schopnost nebo mění barvu podle intenzity dopadajícího světla. Jsou to malé zázraky , které už dávno nepatří do sféry sci-fi. Nicméně mnozí zvedají varovně prst. Nanočástice jsou tak malé, že je člověk snadno vdechne a stejně snadno se dostanou i do krevného oběhu. Výzkum jde rychle kupředu, ale my zatím netušíme, jaký dopad to může mít na nás samotné a na naše životní prostředí.
ab
ab
ab
ab
ab