Kámen patří mezi nejstarší stavební materiály. Je to nadčasový materiál, který nikdy neztratí své kouzlo. Hodí se do každé zahrádky a můžeme ho kombinovat s jakýmkoli jiným materiálem.
Renesance kamenné dlažby
V minulých desetiletích se kámen často nahrazoval keramikou či betonem, nověji také umělým kamenem. Důvodem byla jejich výhodnější cena a větší výběr v barevnosti, v množství vzorů a motivů. Při stavbě teras rozhodovala také menší hmotnost, protože kámen o síle minimálně 3 cm příliš zatěžoval nosnou konstrukci. V poslední době kámen prožívá své znovuobjevení. Díky novým technologiím jak při těžbě, tak při zpracování, se snížila nejen cena, ale také hmotnost. Dnes se kámen běžně dodává o síle jednoho centimetru a jeho hmotnost se tím vyrovnává ostatním materiálům. Díky obchodu se zahraničím došlo k podstatnému rozšíření nabídky struktur a barev. Znovu se stal velmi oblíbeným materiálem u architektů i stavitelů, kteří dávají přednost trvalým hodnotám před módností. Kámen nikdy nezestárne a vždy bude do zahrady zapadat jako přirozený prvek.
Vlastnosti kamene
Vlastnosti kamenné dlažby záleží na zvoleném materiálu a konkrétním kamenu. Pro kameny je charakteristické, že i v rámci jednoho druhu jsou patrné rozdíly v barvě, tvaru, struktuře i textuře, což vzniklo již při procesu vytváření hornin. Obecně však lze říct, že kamenné materiály mají dlouhou životnost, jsou odolné vůči působení mrazu, vody a větru, jsou relativně tvrdé. Tvrdost kamene se posuzuje podle Mohsovy stupnice. První stupnici tvrdosti sestavil roku 1822 německý mineralog Friedrich Mohs. Princip jeho stupnice spočíval v tom, že materiálům různé tvrdosti bylo uděleno číslo 1 až 10, přičemž 1 značí nejmenší a 10 největší tvrdost, přičemž materiál s vyšším číslem je schopen rýt do materiálu s nižším číslem. Tvrdost mramoru je 3-4, kvalitní pálené keramické dlažby dosahují tvrdosti 5, křemenná dlažba dokonce 7. Pro srovnání: tvrdost zlata je 2,5, železa 4,5, skla 4-6 a oceli 5-8.
Mohsova stupnice
|
Výběr kamenné dlažby
Vybírat bychom měli takový typ kamene, který je v našem okolí obvyklý a který se tu běžně vyskytuje, aby lépe zapadal do krajiny. Mezi nejpoužívanější druhy patří pískovec, často se setkáváme i s tvrdými horninami nejvyšší trvanlivosti, jako jsou křemence, ruly nebo žuly. Oblíbený je také křemičitý porfyr.
Křemenec
Křemenec je sedimentární kámen, extrémně tvrdý, hustý, ne-kluzký, odolný přírodní materiál. Díky těmto vlastnostem, rozmanitosti barev a tvarů je doporučován na dláždění příjezdových komunikací, chodníkových dlažeb a okolí bazénů. Snadno se pozná podle jiskřivé skvrnky, která je vidět v jasném světle. Pravidelnými i nepravidelnými formáty křemence lze zároveň vyzdobit například dekorační interiéry.
Křemičitý porfyr
Křemičitý porfyr je vulkanická vyvřelina uložená v přírodě ve svislých deskách různé tloušťky. Při použití na venkovních stavbách dokazuje své mimořádné technologické vlastnosti, které z něj dělají jeden z nejodolnějších kamenů těžených v Evropě. Jeho objemová hmotnost je 2 100 kg/m3, nasákavost 4,36%, pevnost v tlaku 61 Mpa a stoprocentní mrazuvzdornost, úbytek materiálu po 25 cyklech je 0%. Zákazník jistě ocení i jeho přirozenou protiskluznost a bohatý výběr ze široké škály odstínů, které procházejí od světle žluté až po syté, červenohnědé barvy. Kámen je vhodný na dláždění zahradních chodníků a cestiček. Dále na terasy, zápraží, zahradní posezení, dlažbu kolem bazénů, okrasné schody nebo obložení soklu u domu. Kamennou dlažbu lze využít také na příjezdové cesty, parkovací a odstavné plochy pro automobily. Větší formáty dlažby lze použít jako tzv. šlapáky, tedy volně ložené nášlapné kameny.
Údržba kamenné dlažby
I přes vysokou odolnost kamenné dlažby není možno její údržbu zcela zanedbávat. Údržba povrchu dlažby je poměrně snadná a spočívá v mechanickém odstraňování nečistot, zpravidla omytím čistou vodou, nejlépe pod tlakem.
