Pozitivní příklady současné české architektonické tvorby ukazuje Zelená architektura
Architektura-Krajina-Udržitelný rozvoj-Inspirace přírodou. Tak zní podtitul výstavy Zelená architektura, který mnohé o koncepci tohoto výstavního projektu napovídá. Jeden výstavní exponát vedle druhého naznačuje, že dobré, kvalitní bydlení a ohleduplnost k přírodě se nevylučují, ba právě naopak.
Slova kurátora výstavy Zelená architektura
Návštěvníkům se na výstavě Zelená architektura představuje na padesát současných českých staveb, jejichž společným jmenovatelem je ohleduplnost k životnímu prostředí, ať už z pohledu energetické náročnosti, použitých materiálů či umístění do krajiny. Kurátor výstavy Petr Kratochvíl k jejímu širokému záběru říká: „Nechceme soudit, která z těchto cest nejvíce splňuje požadavky na architekturu vnímavou vůči prostředí a která je tedy nejvíce zelená. Právě rozmanitost představených tendencí umožňuje vzájemnou konfrontaci a nalézání syntéz či komplexních přístupů. Hledání různých odstínů zeleně je však evidentně nejen záslužnou odpovědí na problémy dnešního světa, ale i podnětem k rozvíjení architektury samotné.“ Neopomenutelným kritériem výběru je také kvalita architektonického řešení, název výstavy by měl podle Petra Kratochvíla odkazovat „k dobrému bydlení v souladu s přírodou“. „Nízkoenergetické domy Stanislava Hrazdíry a Bohumila Lhoty postavené svépomocí vzbuzují údiv a nadšení.“
Instalace výstavy Zelená architektura je nápaditá a výmluvná zároveň
Jednotlivé realizace (většinou rodinné domy) jsou přiblíženy pomocí nástěnných panelů umně kombinujících stručný text (v češtině a angličtině) s barevnými fotografiemi a architektonickými plány. Vedle současných staveb se tu představují také čtyři unikátní konstrukce z předlistopadové éry.
Průkopnické ekologické domy z Husákovy éry
Součástí výstavy Zelená architektura jsou také průkopnické ekologické domy stavěné svépomocí v průběhu 70. a 80. let minulého století, které jsou skutečným trhákem výstavy. Překvapují vynalézavostí projektu a odvahou svých stavebníků. Ba, dokonce dávají odpověď na zásadní, oprávněnou a častou otázku skeptiků, kteří mírní nadšení pro pasivní či nízkoenergetické domy obavou, jak se projeví a uplatní v příštích desetiletích. Díla Stanislava Hrazdíry a Bohumila Lhoty (jinak jejich svépomocí stavěné domy nelze nazvat) či nízkoenergetické bazény postavené mezi lety 1983 a 1990 v Hustopečích a Břeclavi v rámci akce „Z“ vzbuzují údiv a nadšení. Zároveň provokují k zamyšlení, jak dlouho již trvá konverze bezohledné technicistní architektury k té beroucí v potaz přírodní zdroje, lidskou pohodu a zdraví.
Barvitá instalace výstavy Zelená architektura
Kromě panelů je možné zhlédnout promítání pásma fotografií zahraničních „zelených“ staveb, přičemž promítací plátno je osazeno v "trávníku" s ovečkami, selátky a kuřátky. Veliký ohlas mezi návštěvníky výstavy vzbuzují technické exponáty, na nichž si každý na vlastní kůži může vytvořit nějakou tu obnovitelnou energii. Pokud se řádně zašlape na kole generujícím elektřinu, pak se vedle zkonstruované drátěné jehňátko se začne hýbat, rozsvítí oči a bečí. K vidění je i mlýn na výrobu větru či umělé prvky evokujícími tradiční krajinu a hospodářství, jako je jezírko, strom a trávník s domácími zvířaty.
Součástní expozice výstavy Zelená architektura je konopí jako ekologický stavební materiál
Nepřipravené může při vstupu na výstavu zarazit kytice sušených rostlin konopí. Podle autorů výtvarného řešení je jeho využití čistě dekorativní (jedná se o technické konopí bez obsahu omamných látek). Je ale pravdou, že stavební materiály z technického konopí si mezi ekologicky orientovanými staviteli v zahraničí i u nás získávají stále větší renomé.
Knížní katalog výstavy Zelená architektura
Svěží a velice poučná výstava se dočkala knižního vydání v katalogu nazvaném příznačně „Zelená architektura.cz“. Samotné stavby a projekty v katalogu uvozují tři vstupní eseje včetně stati Stavět podle přírody nebo podle člověka ? od Václava Cílka.
