Rozdělení práce a domova je historicky poměrně novou věcí. Až do pozdního novověku pracovala většina lidí doma. Dnes máme znovu tendenci brát si práci domů, ale je to dobrý nápad?
Oddělení bydlení a práce přinesla až industrializace. Viktoriánské město ale stále udržovalo poměrně rozumnou dopravní dostupnost mezi pracovištěm a bytem. Každý bydlel ve své čtvrti, což znamenalo, že toto území přešel během čtvrt hodiny. S růstem měst a postupnou ztrátou jejich sídlení struktury se vzdálenost mezi prací a bydlením prodloužila natolik, že automobilem se tato vzdálenost nepřekoná ani za čas, který dřív byl dosažitelný pěšky.
Za prací dál a dál
Největším problémem tohoto oddělení původně spojených funkcí je tedy každodenní velká časová ztráta, protože s rozrůstáním měst se prodlužuje vzdálenost, relativně malá hustota obyvatel na hektar na předměstích zatěžuje komunikace, které jsou spojnicí mezi bydlením a pracovištěm. Ekologický dopad takových přesunů do práce a z práce je veliký, protože se zvyšuje podíl dopravních staveb, jež jak známo nejsou městotvorné, ale město spíše degradují, nehledě na snižující se dopravní propustnost komunikací.
Čím dál častěji se však hovoří o tom, že v informačním věku dojde postupně k integraci zaměstnání do bydliště, že čím dál více lidí bude zůstávat doma a svou práci odevzdávat e-mailem. Jenže okruh profesí, které umožňují vykonávat práci doma, je velice úzký. A navíc každá práce má také společenskou dimenzi. Do zaměstnání docházíme taky proto, že se tam potkáváme s jinými lidmi, že s nimi komunikujeme nejen o práci, ale o svém a jejich životě. Tuto společenskou stránku každé profese neberou optimistické vize o návratu práce do bydliště vůbec v potaz.
Kousek soukromí
Řešením je kombinace práce doma a práce v instituci, pro kterou děláme. Ale i tento hybrid se týká omezeného okruhu profesí. Rozhodneme-li se však navzdory zmíněným úskalím pro práci doma, musí být splněna minimálně jedna podmínka. Musíme mít v bytě vyčleněný prostor pro práci, alespoň počítačový kout, kde můžeme volně laborovat, aniž bychom ostatním bránili v jejich činnosti. Máme-li tedy dostatečně velký byt, odpadnou nám každodenní vysoké časové ztráty, takže do své pracovní doby nebudeme muset zahrnout přepravní čas. Doma taky většinou máme lepší zázemí (technické vybavení, knihovna atd.), takže se lépe soustředíme na práci, a tudíž podáváme lepší výkony.
Doma si rovněž můžeme lépe čas rozvrhnout, protože si můžeme naplánovat krátké přestávky, které nezaberou příliš času a skutečně osvěží na rozdíl od obligátní pauzy na oběd. A v neposlední řadě odlehčíme dopravě, protože nepoužitý dopravní prostředek zvýší propustnost komunikací a víc lidí se dostane rychleji na svá pracoviště. Pracovat doma znamená nepochybně velkou výhodu, nicméně jako obecně akceptovatelný trend ještě hodně dlouho bude hudbou budoucnosti.
