Pokud se podíváme jen trochu pozorněji, všimneme si, že každá ta trocha minimalismu vyžaduje pořádnou dávku designerské pozornosti a úměrně k tomu se většinou pohybuje i cena. Zvláštním kouzlem těchto míst pak bývá nejen všudypřítomná vůně kávy, ale právě především množství drobností udržujících celkovou atmosféru. Jak?
Na první místo by šlo jednoznačně postavit množství staromódních vychytávek, které bez ohledu na svou současnou pochybnou funkčnost rády přiznávají, na rozdíl od spousty jiných, svá uplynulá léta a „historii“.
Mluvím teď o květinách postávajících v obyčejných zavařovačkách, stejně tak cukr ve starých hrníčcích a oprýskaný dřevěný věšák, který se zaručeně najde alespoň jeden v podobných prostorách. Hlášení se k něčemu původnímu a ušlému, jako reakce na předešlou vlnu atikulturalismu, možná? Ať už je tomu jak chce, svůj účel to plní – účel třeba čistě estetický, jistý svébytný styl tomu jednoznačně nemůžeme upřít.
Jako další bychom mohli jmenovat například již výše zmíněnou zdánlivou úspornost. Především nenuceně, hlásá se zdánlivě z neomítnuných cihlových stěn, přičemž zrovna sedíte na jednoduché kovové židli s malým polštářkem, které by se jednoznačně dala přisoudit pozornost něčí bakalářské práce.
Dále spousta živých rostlin, všudypřítomných malých veřejných knihovniček a jako třešnička na dortu pár lidí s ideálně dřevorubeckým zjevem, kteří vedle šálku kávy mají své laptopy a ťukají jako o život.
Tyto kavárny mají svou nezpochybnitelnou osobitost, i když jich je v dnešní době možná až příliš mnoho.
