Projekt domu dostal název Rain Shelter, tedy "útočiště před deštěm", vlhké a deštivé klima Japonských ostrovů totiž přirozeně nutí obyvatele vymýšlet takové stavby, které se s vodou co nejlépe vyrovnají. Tato stavba není výjimkou. Jde vlastně o soubor malých domků, který pojí společná velká střecha, složená jako ochranné křídlo.
Déšť ostatně není jediný problém, před kterým střecha chrání. Region na úpatí hory Daisen, kde dům stojí, si během roku užije i spoustu sněhu a prudkého větru. Proto architekti zvolili pro křídlo ostrý lom a otočili ji v předem promyšleném směru, aby co nejlépe odolávala živlům. Sníh se tak na ní dlouho neudrží a sílu větru zmírní tvar střechy i materiál vlnitého plechu. Další výhodou je ochrana proti slunečním paprskům, které na místo dopadají zejména odpoledne. Se slunečním světlem se tu vůbec pracuje důsledně. Strategicky umístěné průhledy ve střeše je propouštějí na přesně určená místa, zbytek přirozeného světla jde dovnitř malého komplexu ze stran. Ke stálé teplotě pod přístřeškem přispívá samostatný vytápěcí systém. Místnosti uvnitř domku jsou navrženy tak, aby korespondovaly s jeho vnější podobou. Intimnější prostory, jako ložnice nebo koupelny, jsou situovány do míst, kde střecha stavbu kryje, a poskytují tak více soukromí, narušeného pouze malými okny. Naopak denní obytné místnosti a společný "dvorek" patří k otevřenější části komplexu. Majitelé si tak podle chuti mohou užívat samotu, nebo se naopak setkávat.
Výsledkem je vícegenerační dům, který se spíše podobá jakési minivesnici složené z maličkých domků a vlastní návsi. Součásti projektu jsou posuvné příčky umožňující variabilní řešení předělů mezi jednotlivými částmi. Členitá struktura také usnadňuje hlukovou izolaci - obyvatelé se navzájem neruší například ve spánku, hrající si děti svým hlukem nevadí prarodičům, a podobně. Společný prostor se podobá návsi i v tom ohledu, že na něj většinu dne dopadá rozptýlené sluneční světlo a umožňuje život rostlin, které si libují v polostínu. Tímto směrem vedou i "vikýře" jednotlivých částí, vnitřní terasa v patře a žebřík, který se dá alternativně využít k sestupu do přízemí. Stavba je navržená tak, aby co nejlépe využívala okolního tepla, a podlahové i střešní vytápění je tedy v chodu jenom v případě potřeby. foto: y+M
