Anglický výraz „wallpaper“ přesně vystihuje účel tapety – pokrývá stěny a je z papíru. To platilo alespoň na začátku. Stále se sice lepí na zdi pokojů, technologie výroby ale pokročila a použití materiálů je pestřejší. Ještě před pár lety byste našli tapetu jen v málokteré domácnosti, dnes však slaví návrat. Možná díky inspiraci z let sedmdesátých, která je patrná v designu, architektuře i v módě. Která česká domácnost té doby by tapetu neznala?
Tapety nejsou jen vynález západní civilizace. Svůj podíl má i Čína, kde se tapety začaly vyrábět počátkem 17. století. Šlo o ručně malované archy rýžového papíru s motivy ptáků, květů a krajiny. Své obdivovatele měly orientální tapety především v bohatých francouzských a anglických domech.
Původ evropské tapety se však odvozuje od tapisérií a dřevěného obložení charakteristického pro panská sídla, kde kromě funkce estetické plnily i funkci praktickou. Šlo o způsob, jak se bránit proti chladu a průvanu. V chudých domácnostech na to muselo stačit obyčejné plátno.
Papír jako náhražka vznešené tapisérie
Prvenství lze v tomto směru připsat spíše Anglii. Velmi populární byly textilní tapety v alžbětinském období, z použitých materiálů šlo především o brokát a samet, někde se používala i kůže s raženým reliéfem. Převládaly květinové motivy.
Ačkoliv to začalo na britských ostrovech, byla to právě Francie, která přiblížila tapetu chudým vrstvám. A to tak, že ji začala vyrábět z papíru. Šlo spíše o menší papírové plochy, které měly imitovat zmíněné tapisérie. Francouzi si je oblíbili nejen ve svých domech, ale zdobili jimi i své krámky.
Zvláštní je, že se tato „levná“ náhražka nakonec zalíbila i měšťanstvu. Tisklo se tak ve dvojí kvalitě. V obou případech šlo o černobílý tisk z dřevěné šablony, následně se ručně dobarvovalo. Nicméně v případě dražší tapety se vždy tisklo z nové předlohy a vzory byly i pozlacovány.
U levných tapet nebyli výrobci už tolik pečliví a šablony používali opakovaně, což vytvářelo řadu nedokonalostí.
Další inovací bylo použití vlněných chomáčků, což byl vlastně odpad při výrobě plátna. Na papír se nejdříve nanesla základní barva, poté následoval tisk vybraného vzoru, přičemž se do barvy přimíchalo lepidlo. Nakonec se rozvrstvily zmíněné chomáčky. Výsledný efekt měl působit dojmem sametu.
Ačkoliv se tato technika začala používat už v 17. století, populární byla teprve v letech 1715 až 1745. Nejkvalitnější tapety tohoto druhu se vyráběly výhradně ve Francii a největším dovozcem byla v tomto směru Anglie.
Místo lepidla musely stačit měděné hřebíky
Zajímavé je, že se tapety původně na zeď vůbec nelepily. Lepily se nejdříve na plátno, a to se následně připevnilo na zeď měděnými hřebíčky. Odtud se také odvozuje vznik bordur, které měly původně hřebíky zakrývat. Okrasnou funkci začaly plnit někdy kolem roku 1770, používaly se i k lemování oken, dveří a dokonce krbů. Některé bordury byly tištěny jako římsy, aby dodávaly pokojům na vznešenosti.
Přestože byla papírová tapeta ve svých počátcích levným řešením pro chudé, našla si svou cestu nakonec i k aristokracii. Vybrané vzory však musely kopírovat vznešenost brokátu a sametu, velmi populární byly motivy scénických tapisérií, nejčastěji výjevy z lovu. Král Ludvík XVI dokonce vydal roku 1778 výnos o délce tapety, která měla být dlouhá 34 stop (asi 10 m).
Francouzi stále vyvíjeli a inovovali. V roce 1785 postavili stroj na výrobu tapet, což otevřelo nové možnosti a přilákalo i řadu umělců, kteří se nechali inspirovat čínskou tapetou a jejími vzory. Na francouzských tapetách ze začaly objevovat ptáci, stromy, krajinky a dokonce i čínské pagody.
A vyváželo se ještě více, třeba do Ameriky. V Anglii vzrostla popularita tapet natolik, že britský parlament zakázal jejich dovoz z jiných zemí, nakupovat se směly jen britské výrobky a zároveň uvalil daň na vše potištěné a zavěšené. Tapety se staly cenným zdrojem příjmů do pokladny a falzifikace ochranných znaků u tapet se v roce 1806 ocitla na seznamu hrdelních zločinů.
Šlechta ochotně platila, designéři si spokojeně mnuli ruce
Těmi, kdo však zcela ovládli průmysl, byli Francouzi. Výrobci poměrně slušně platili designéry, přičemž šlechta byla více než svolná zaplatit něco navíc za tapety na zakázku. Výhradním královským dodavatelem byl v té době Jean-Baptiste Réveillon, který vyráběl ty nejlepší a nekrásnější tapety pro francouzskou aristokracii. Jeho podnikání však učinila konec revoluce a Réveillon musel prchnout do Anglie. Tady si otevřel novou manufakturu a nechal se inspirovat pracemi italského malíře a architekta Rafaela Santi, který v době vrcholné renesance vytvořil řadu zakázek pro Vatikán.
Angličanům se tyto tapety líbily, stejně jako v Americe, kde jsou ještě dnes k vidění v některých domech v Nové Anglii. Nejlepší tapety se tak začaly vyrábět v zemi, kde to všechno začalo, zatímco ve Francii se tisklo je v duchu revolučních barev pro široké lidové vrstvy.
Změna přišla s Napoleonem, v oblibě byly tapety v panoramatickém stylu s vojenskými výjevy. Šlo o velmi náročnou práci, tapety se vyráběly ručně na několika samostatných celcích, které musely do sebe bezchybně zapadat. Objednávky přicházely opětovně i ze Států, žádané byly motivy z jejich vlastní historie. Britové těmto tapetám na chuť nepřišli, měli v oblibě jednoduché vzory, na stěny si raději věšeli portréty svých předků.
Tapeta je zase zpátky, každý si může najít to své
Od roku 1839 se v Anglii rozvinula manufakturní strojová výroba, tapety výrazně zlevnily a začaly se objevovat i v dětských pokojích. Obecně došlo k posunu směrem k jednoduchosti. Ještě než tapeta na nějaký čas upadla v nemilost, trochu si s ní pohráli ve dvacátých letech minulého století kubisté a futuristé, včlenily do ní nové a moderní motivy.
Elitní společnost se však vrátila k textilní tapetě, zejména k hedvábí, papír je už nezajímal. Krátce po druhé světové válce se objevila první vinylová tapeta, v roce 1950 se pak začaly prodávat tapety, které měly lepidlo přímo na sobě, stačilo jen navlhčit.
Dnes technologie pokročila natolik, že můžete mít cokoliv, třeba i tapetu, která bude vypadat jako starodávná freska. A rodinný rozpočet to nijak nezatíží. Můžete si dopřát romantiku, eleganci, modernu, historii i budoucnost.
Můžete si pořídit tapetu, která má na sobě lepidlo, nebo si koupit lepidlo, které se natírá na zeď a nikoliv na tapetu. A co se týká trendů, dovoleno je také cokoliv. Damaškové vzory, orientální motivy, ptáci, květy, výšivky, kašmírové vzory (populární v 17. století).
V novém podání je zpátky textilní tapeta – lesklé látky, pytlovina, len, hedvábí, vlna. Pro lepší aplikaci jsou však na vinylu nebo papíře. K nejnovějším trendům patří tapety imitující přírodní materiály jako kámen, bambus nebo stébla trávy a proutí. Pro ty, kdo to rádi barevné a pestré, jsou tu vzory z let šedesátých. Každé přání může být splněno.
