Pro kupujícího to znamená širší manévrovací pole a snadnější jednání o konečné ceně. Výběr by se však neměl obejít bez tří základních kroků: selekce, inspekce a valuace.
1) Selekce – vyvážený přísun nabídek
Výběr toho správného bytu byste měli pojmout jako aktivní činnost. Většina realitních kanceláří v Praze sice již poskytuje zákaznický servis založený na předchozí selekci makléřem, ale přijmout roli pasivního arbitra není strategické, jelikož se tím dobrovolně připravujete o kontakt s realitou trhu. To platí zejména při posuzování výše ceny nabídnuté nemovitosti. Kupující by se měl alespoň v základech orientovat v cenové hladině v lokalitě. Měl by porovnávat nabídky jednotlivých kanceláří s cenou přímých prodejů bez realitek, či prostě zvolit metodu přímé akce, tj. obejít větší množství bytů na prodej v dané lokalitě.
2) Inspekce – návštěva
Při prohlídce bytu trvejte na přítomnosti majitele. Prodávající označující se jako kamarád kamaráda majitele je podezřelejší než pouliční prodavač Chanel No. 5. Ptejte se, zkoumejte, prolézejte a buďte zvídaví. V situaci, kdy se zájemce či zájemkyně nezeptá ze slušnosti („Aby přeci příliš nevyzvídal/a!“) riskujete možnost objektivního zvážení všech pozitiv a negativ. Čím více informací je majitel o bytu schopen a ochoten poskytnout, tím vyšší bude pravděpodobnost, že se nespálíte.
3) Valuace – jednání o ceně
Požadovaná cena při prodeji bytu v Praze bývá standardně nadhodnocena. Ve většině případů je to způsobeno tím, že prodávající chce mít rezervu pro případné jednání o snížení ceny, takže požadované částce příliš nevěřte. Rovněž nedejte na známé přesvědčovací fígle. To, že zájemců je více, nebo že zítra má přijít ještě na prohlídku dalších x zájemců by nemělo zbytečně urychlit vaše rozhodování, berte to spíše jako realitní folklor než relevantní informace. V případě zájmu doporučuji deklarovat vážný zájem a ochotu ke koupi. Avšak nebojte se kategoricky trvat na slevě alespoň několika desítek tisíc korun jakožto důkazu kompromisu obou stran.
