Chystáte se stavět nebo rekonstruovat a uvažuje, který ze stavebních materiálů bude nejvhodnější? Zaměříme se na nejčastěji používané materiály, kterými jsou cihelné bloky a sádrokarton. V příštím díle si řekneme něco více o pórobetonu a méně tradičních materiálech, jako je například sklobeton, a porovnáme jejich klady a zápory.
Pálené keramické materiály - cihelné bloky
Pálené keramické materiály jsou u nás nejpoužívanějším stavebním materiálem. Dvě třetiny domů je postaveno právě z tohoto staletími ověřeného materiálu. Názvů se vžilo několik, můžeme je nazývat pálené tvarovky, keramické dutinové tvárnice nebo cihelné bloky. Jedná se o moderního nástupce klasické pálené cihly. Změny k lepšímu oproti klasické cihle jsou však zřejmé již na první pohled. Největším vývojovým skokem prošly cihly v průběhu minulých padesáti let.
Nahlédnutí do historie cihel
První nepálené cihly se používaly již před 15 000 lety před našim letopočtem na území dnešního Turecka. Z objevených vykopávek v oblasti Mezopotámie (oblast dnešního Iráku) je patrné, že již před 7 000 lety před n. l. se používaly pálené cihly. U nás se první pálené cihly začaly vyrábět na přelomu 14. a 15 století n. l.
Výroba
Surovinou pro výrobu cihel je směs cihlářské hlíny. Ta je v odpovídajícím poměru namíchána z jílovců, lehčiv a vody. Jednotlivé složky se důkladně promísí a vytvarují do požadovaného tvaru. Při teplotě 900 – 1 200 stupňů Celsia se vypálí.
Přednosti pálených cihel:
- Tepelný izolant
V dnešní době poznamenané neustálým zvyšováním nákladů na topení je nespornou výhodou tohoto materiálu schopnost zabraňovat prostupu tepla. Vylehčením cihelného střepu v podobě svislých dutin v průřezu velkoformátové tvarovky nabyl tento přírodní materiál ve srovnání s původní cihlou mnohem lepších tepelně izolačních parametrů.
Podle státních norem vyhovují z hlediska izolačních parametrů již tvarovky o šířce 365 mm bez nutnosti dodatečného zateplení. Česká norma je však v porovnání se zbytkem Evropy velmi shovívavá, a tak bychom měli myslet dopředu a tepelný odpor pro jistotu zvýšit. Toho lze dosáhnout použitím speciálních tepelně izolačních malt, nebo ještě lépe - ve spojení cihelného zdiva s tepelně izolačními omítkami, eventuálně s kontaktními zateplovacími systémy.
Pokud bychom pro názorný příklad porovnali tepelně izolační vlastnosti klasické pálené cihly a keramické tvarovky, došly bychom k zajímavému závěru. Aby zdivo z klasických cihel dosáhlo alespoň spodní hranice tepelně technických parametrů stanovených současnou normou, musela by tato stěna být široká přes jeden metr.
- Tepelná akumulace
Keramické tvarovky jsou také výborným tepelným akumulátorem. V zimě cihlové budovy pomaluji chladnou a v létě se nepřehřívají.
- Propustnost vodních par
Cihelné bloky nabízejí obousměrnou propustnost vodních par, která je předpokladem pro stabilní vnitřní klima v objektu. Je to schopnost odvádět nadbytečnou vlhkost ven, respektive jí umožnit cestu dovnitř, pokud by bylo vnitřní prostředí příliš suché.
- Rozměrová pestrost
Za jednu z výrazných předností současných cihelných bloků je třeba považovat jejich rozměrovou pestrost pro různé tloušťky stěn spolu s celou řadou doplňkových prvků, jako jsou různé poloviční a rohové formáty nebo například akustické cihly se zvýšenou zvukově izolační schopností.
- Systém pero + drážka
Stavebník jistě ocení princip pera a drážky, který umožní spojovat tvarovky ve svislých spárách na sucho. Pracnost a časová náročnost se tak výrazně sníží.
- Vysoká pevnost a únosnost
- Vyšší hmotnost cihel
Cihly mají poměrně vysokou hmotnost, podle typu 750 – 1 100 kg/m3.
Sádrokarton
Sádrokartonové desky se vyrábějí ze směsi sádry a rozvlákněného papíru nebo skleněných vláken. Desky jsou obaleny speciálním kartonem. Dnes se již sádra nevyrábí z přírodního sádrovce, ale používá se umělá sádra – energosádrovec.
Energosádrovec vzniká jako vedlejší produkt při procesu snižování množství oxidu siřičitého ze spalin vypouštěných do ovzduší. Energosádrovec vyzařuje naštěstí méně radioaktivního záření než přírodní sádrovec.
Historie sádry
Sádru používali již staří Egypťané při stavbě pyramid. Ve středověku byla také využívána jako spojovací materiál. V období baroka a rokoka sloužila k rozličným štukatérským pracím. Koncem 19. století byl ve Spojených státech amerických patentován první produkt připomínající dnešní sádrokartonové desky.
Přednosti sádrokartonu:
- Mnohostrannost využití.
- Velmi nízká hmotnost. Hmotnost sádrokartonu se pohybuje pouze kolem 200 – 300 kg/m3. Tato vlastnost ho předurčuje k použití při rekonstrukcích, protože minimálně zatěžuje nosnou konstrukci stavby.
- Skladný. Se skladností úzce souvisí také relativně nenákladný transport.
- Recyklovatelný.
- Regulátor vlhkosti. Sádrokarton dokáže přijímat nadbytečnou vlhkost z prostředí a v případě potřeby ji vrací opět zpětTvarovatelnost. Tenčí sádrokartonové desky se dají ohýbat.
- Hladkost. Povrch sádrokartonových desek je hladký, bez dalších úprav se dá natírat běžnými interiérovými barvami.
- Suchá a rychlá montáž.
