Chceme-li umístit solitérní, tedy samostatně stojící dominantní dřevinu do zahrady, musíme předem zvážit její konečný vzrůst a porovnat jej s velikostí prostoru, který máme k dispozici. Je dobré si uvědomit, že stromky, které se v zahradnictví zdají titěrné, se za pár let mohou vyvinout v robustní kolosy.
Obecně lze říci, že do malých zahrádek u řadových domků nebo předzahrádek volíme pěkný velký keř či strom menšího vzrůstu. Ve velkých zahradách máme možnost výsadby stromu mohutnějšího vzrůstu, skupiny stromů či větších keřů. Solitéry by okolo sebe měly mít dostatek prostoru, aby naplno vynikla jejich krása a aby při svém růstu mohly všestranně prospívat.
Není pochyb o tom, že takováto lípa upoutá pozornost každého procházejícího. Foto: Hana Michalíková
Solitérní stromy
Krásnými solitérními stromy menšího vzrůstu jsou okrasné ovocné stromy. K nim patří kultivary okrasné jabloně (Malus) nebo třešně pilovité (Sakury). Jsou zdobné svými květy, olistěním i drobnými, planými plody, které slouží jako potrava pro ptactvo a zůstávají na stromě často až do zimy. Dekorativní kulovitý tvar má trnovník bílý- akát (Robinia pseudoacacia), pěkný je štědřenec (Laburnum) s dlouhými hrozny žlutých květů i rychle rostoucí katalpa (Catalpa) s velikými listy nebo barevně kvetoucí hloh (Crataequs).
Solitérní keře
Keř by měl být jako solitér zahrady krásný po celé vegetační období. Na jaře má potěšit záplavou barevných květů, v létě zaujmout zvláštním zbarvením nebo zajímavým tvarem listů, na podzim prchavou krásou usychajících lístků. Pěkný tvar větví, které jsou obaleny sněhem, vyzdobí zahradu i v zimních měsících. Ideální jsou keře neopadavé, v našich klimatických podmínkách jich však není velký výběr. K těm u nás dostupným patří například krásně zbarvený brslen (Euonymus) nebo zimostráz (Buxus), vhodný ke tvarování. Jejich nevýhodou je pomalý roční přírůstek, cca 10-15 cm za rok. Králem solitérů je bezpochyby tradiční šácholan (Magnolia), který v období květu vypadá jako obrovská kytice růží. Po odkvětu je však skromným keřem s malými a řídce rostoucími listy. Je rovněž náročný na umístění, svědčí mu pouze slunné místo v závětří, například v chráněných předzahrádkách poblíž domu. Šeřík obecný (Syringa vulgaris) nádherně provoní zahradu a zdobí i po odkvětu svými pěkně vytvarovanými srdčitými listy. Jako solitérní rostlina je trochu zanedbávaná hlohyně (Pyracantha), proměnlivá po celý rok; na jaře obsypaná bílými kvítky, v létě malými tmavozelenými listy a na podzim trsy oranžových, nebo žlutých bobulí. V mírnějších zimách je neopadavá. Okrasná slivoň (Prunus) kvete záplavou růžových květů a po odkvětu je nepřehlédnutelná díky temně červenému olistění.
Slivoň Vás nadchne ve všech ročních obdobích. Foto: Hana Michalíková
Když máte velkou zahradu
Rozlehlé plochy velké zahrady umožňují svým majitelům nechat vyniknout kráse velkých dřevin. Ke klasice patří lípa (Tilia) a platan (Platanus), vyniknou i jehličnany, například některý ze zajímavě zbarvených smrků (Picea) či modřín opadavý (Larix). Exotiku do zahrady vnese cedr (Cedrus), je však choulostivý a daří se mu pouze na teplém a chráněném místě. Nápadité je rovněž vytvoření solitérního hájku z několika stromů stejného druhu, například z břízek (Betula) nebo některého z kultivarů javoru (Acer).
Krásu solitéru podtrhne záhon vysázený v podobné barevné tónině, případně zakomponování stejně barevných keřů do živého plotu.
