Kategorie

Sláma v botách aneb rozhovor o tom, jak se stát farmářkou v domácnosti

Sláma v botách aneb rozhovor o tom, jak se stát farmářkou v domácnosti

Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! Přesně tímto heslem se řídí Veronika Kyčera, autorka blogu Sláma v botách a dvou knížek , která nám povyprávěla o tom, jak najít štěstí v zahnojených gumácích. 

Foto: Bushman Česko

Veroniko, už šest let píšete blog Sláma v botách, co vás k tomu přimělo?

Byl to okamžitý nápad, z části recese i částečně moje psychoterapie. Byla jsem tehdy na mateřské a zoufale mi chybělo psaní a lidi. Předtím jsem žila v Praze a pracovala v ženském časopise, ale když jsem otěhotněla, odstěhovali jsme se do mých rodných Loun a já najednou trávila veškerý čas s miminem, sama. Přátelé zůstali v Praze a nové jsem si v Lounech teprve hledala. Abych se nějak zabavila a současně si vyřešila problém "kde pořád pro dítě shánět kvalitní zeleninu", začala jsem se zahrádkařením. Byl to nakonec ještě větší životní zlom než odchod z Prahy. Najednou jsem měla plnou hlavu setí a pletí, luštila piktogramy na sáčcích se semínky a u toho mi běželo hlavou: Do čeho já se to zas pustila, to mi nikdo neuvěří. Já, milovnice nalakovaných nehtů a krásné literatury, se tu dobrovolně hrabu v koňském hnoji! A tehdy mi došlo, že právě o tom musím psát.

Rodilo se tu dobrodružství, které mně samotné bylo k smíchu, ale přitom jsem v koutku duše cítila, že v zahnojených gumácích je mi líp, než mi kdy bylo v lodičkách. A tak jsem napsala první řádky svého blogu Sláma v botách o tom, jak u manželovy babičky na zahradě seju ředkvičky, aniž umím vzít pořádně motyku do ruky. A psala jsem dál. Jak jsem zoufalá ze slimáků, jak bojuju se suchem, ale  taky že mi zahradničení dává větší smysl než cokoliv jiného, čemu jsem se zatím v životě věnovala. No, a světe div se, už po pár příspěvcích se mi začali ozývat čtenáři. Prý že se musej u čtení hlasitě smát nebo že zažívají něco podobného a já to naprosto výstižně popsala... Spousta lidí se s mými příběhy doslova ztotožnila, někteří u mě dokonce hledají inspiraci, jak žít. Tenhle neplánovaný přesah blogu mě u jeho psaní drží dál, už šestý rok.

 

Mimo článků na blog jste napsala 2 knížky o životě na zahradě. Můžete je představit? Jak vznikaly? Kde jste brala čas na psaní?

Obě knížky vycházejí ze skutečných zážitků. Jsou o mé proměně v ženu se "slámou v botách" a "hlínou za nehty". První je hlavně humoristická, najdete v ní všechny ty "veselé příhody" o slimácích i o tom, jak se k mému počínání na zahradě staví rodina, hlavně pak manželova babička, což je zahrádkářka ze staré školy, které jsem najednou na zahradě začala zavádět novoty typu biozahradničení a permakultura.

Druhá knížka na příběh té první velmi volně navazuje. Dál se snažím (marně) přijít na to, jak si bezpracně a bez postřiků vypěstovat co nejlepší úrodu. Ale přidala se ještě další témata. V mém životě se hodně změnilo. Rozhodli jsme se s mužem odstěhovat  z paneláku a koupit si vlastní pozemek, kde budu moct pěstovat a kde mi manžel hned u záhonů postaví dům. Takže druhá kniha je o tom, jak jsme teda koupili pozemek na vesnici, zakládáme zahradu, opravujeme stodolu, já rodím další dítě, muž staví dům, rodina nám pomáhá a občas si všichni klepeme na zpocené čelo a ptáme se sami sebe, jestli děláme dobře.  A jaký dopad má tohle všechno na naše manželství. :-)

 

Co všechno se tedy u vás na blogu a v knihách čtenáři dozví?

Snažím se, aby moje knížky i blogy měly napínavý příběh, braly za srdce, lechtaly bránici, ale hlavně přinášely poučení.  Sama čtu nejradši příběhy, ze kterých se i něco užitečného dozvím. Z těch mých si odnesete spoustu tipů, jak zahradničit i konkrétní inspiraci k životu šetrnějšímu k přírodě a svému zdraví  - prostě takové tipy pro "pomalou domácnost". Sdílím svoje recepty, zahradnické vychytávky, ale i třeba návody na DIY přírodní kosmetiku, dekorace atd.

 

Říkáte o sobě, že jste zahradnice a tak trochu farmářka. Co všechno si pěstujete sama? A do čeho jste se letos pustila poprvé?

Farmářskou jsem se chtěla stát, když jsem se zahradničením začínala a měla velké plány. Ale brzy mi došlo, že nejsem až taková samotářka, abych chtěla celé dny trávit jenom sama na poli.

Takže jsem zůstala u zahradničení jako zábavného a užitečného koníčku. Pěstuju všemožnou zeleninu, bylinky a ovoce a snažím se mít všeho tolik, aby to pro naši rodinu vystačilo na celý rok. Mám naštěstí dobrý sklep i dost velký mrazák a špajz, naučila jsem se zavařovat, kvasit, nakládat, takže zeleninu a ovoce kupujeme během roku skutečně jen minimálně. Samozřejmě to ale občas neodhadnu, něčeho zasadím málo a něčeho moc, takže pak vyměňuju s přáteli nebo sháním od jiných místních pěstitelů. A jindy zase zradí počasí nebo jiné vyšší síly a úroda se nepovede. Ale to k zahradničení taky patří. Každý rok je na něco skvělý a něco nevyjde. Loni mi moc nerostly okurky, ale zase jsme měli spoustu dýní. Letos to vypadá na velkou mrkvovou sklizeň, ale naopak si dělám obavy o pastinák. Vypadá to, že všechen vybíhá do květu! Každý rok navíc zkouším nějaké nové odrůdy, letos jsou to fazole na zrno.

 

Máte nějaké základní rady pro ty, kteří by se chtěli do vlastního pěstování ovoce a zeleniny také pustit?

Každá zahrada je jiná, takže dávat univerzální rady je těžké. Nicméně pár základních jsem sepsala ve svých knížkách. Určitě radím nezahltit se. Nenakoupit hned desítky různých druhů zelenin a bylinek, protože to pro vás bude všechno nové, semínka jsou drahá a nezdar by vás mohl jen odradit. Zkuste se poptat lidí v okolí, co se jim daří pěstovat - možná máte na své zahrádce podobné podmínky. Ideální je mít někoho, kdo vám alespoň pár základních zahradnických fíglů ukáže na vlastní oči. Můžete si na to jít do budoucna po svém, ale aspoň uvidíte, jak hluboko které semínko dát, jak daleko od sebe, jak se správně zalévá, mulčuje, pikýruje.... Vidět to naživo je k nezaplacení. Radujte se z každého úspěchu a věřte, že dřív nebo později vám to začne jít taky. I kdybyste se měla stát přebornicí jenom na jeden druh zeleniny nebo bylinku, vesmír vás určitě odmění. :) A když je nejhůř, tak i mnoho plevelů je jedlých. :-)

 

A jak vypadá vaše bydlení, čeho jste se při zařizování držela? Co jste v domě prostě „musela“ mít?

Samozřejmě mě napadlo, že když píšu blog Sláma v botách, měli bychom si postavit slaměný dům. :-) Manžela ale takový nápad kategoricky zamítnul a neprošla u něj ani dřevostavba. Brzy jsem pochopila, že mu do stavby radši nebudu kecat. Když už byl vlastní ženou dohnán k tomu, že ve volném čase staví rodině dům, chce to prostě dělat co nejpoctivěji, aby dílo vydrželo věky. Takže žádná slaměná chýše s kompostovací toaletou ani srub, ale fortelný dům z kamení  - jako v té pohádce o Třech prasátkách. :) Maximum materiálu i vybavení se snažíme recyklovat a kde to jde, používáme přírodní materiály. Dřevěné podlahy a dveře, sádrové omítky, benátský štuk, dřevěná fasáda, sálavá kamna... Pro mě bylo asi nejdůležitější napojení domu na zahradu - aby s ní dům co nejvíc splynul  a já mohla přecházet z jakékoliv části domu přímo k záhonům. Tohle se manželovi podařilo vyřešit úžasně, takže ho musím pochválit. Dnes už ani já té slaměné chýše nelituju, z domu jsem nadšená. Jen nesmím myslet na to, kolik práce je ještě pořád před námi, než to po těch víkendech dotáhneme (oba) k dokonalosti - on dům a já zahradu.

 

Máte nějaké tipy pro všechny hospodyňky, jak které chtějí vést domácnost v přírodním duchu, ale neví jak na to?

To je podobné jako se zahrádkou - můžete se do toho opřít z tolika různých stran, začít si všechno možné vyrábět sama - až vás to nakonec může vyčerpat, semlít a odradit.  Řiďte se proto úplně obyčejnou zásadou: "méně je více". Méně nakupujte, méně spotřebovávejte, méně si dopřávejte, méně zažívejte. Zpomalte. Spěte. Uvařte si domácí jídlo ze základních, nejlépe lokálních surovin. Když venku svítí sluníčko, vykoukněte aspoň z okna. A zkuste si sama pěstovat pár bylinek v květináči nebo si nakličte řeřichu. Malé změny vás postupně začnou táhnout dál nebo se seznámíte s lidmi, kteří vás budou inspirovat k  dalším, větším změnám a provedou vás jimi. Radikální změny ze dne na den nemusí dopadnout dobře.   

 

Je něco opravdu moderního, bez čeho se v životě neobejdete? Anebo bylo, ale dokázala jste nahradit „přírodní formou“?

Nahradila jsem všechny polotovary v jídle. Sice to vyžaduje dost času v kuchyni, ale mě vaření docela baví, obzvlášť když připravuju jídlo z vlastní úrody. Obejdeme se taky bez léků. Mám doma pořád nějaké bylinky nebo tinktury vlastní výroby a věnuju se i aromaterapii, což je opravdu mocná zbraň na kdejaký zdravotní neduh.  Stejně jako pravidelný pohyb, slunce, zahrádka, láska a smích - ani jedno nepodceňujte. :-) A bez čeho bych naopak neuměla být? Bohužel bez auta. Dlouhá léta jsem neřídila, všude chodila jen pěšky, na kole, jezdila MHD... Ale když jsem začala se zahradou, tak dojíždět na ni a odvážet úrodu vlakem bylo neúnosné. Takže jsem oprášila řidičák a musím uznat, že mi auto občas významně ulehčuje život. Ale pořád platí, že se do něj snažím sedat co nejméně a když to jde, tak všechno vyřizuju raději v poklusu.

 

Jak se vám daří sladit váš postoj s výchovou dětí?

Děti vyrůstají s hlínou za nehty a já pevně věřím, že se jim to v životě neztratí. Vidí, kolik práce je za každým jídlem, které jíme, i kolik dřiny stojí tatínka postavit nám střechu nad hlavou. Ale taky vidí, kolik je za obojím radost. Jásáme, když se začervenají jahody, když vyroste první hrášek, když tatínek vymaluje další zeď, ale i třeba když se k nám na jaře vrátí ptáci a začnou nám zpříjemňovat práci na záhonech a na stavbě svým koncertováním. Snad to děti naučí rozlišovat podstatné od zbytečného. Chápat,  že opravdové štěstí se nedá koupit, zato je trvalé a vyžaduje zodpovědnost. Já tohle pochopila až jako docela velká holka. :-)

 

Fotogalerie

+11
+9
ab
ab
ab
ab
ab