Pořízení zahradního skleníku není v dnešní době nic neobvyklého ani nedostupného. Výběr vyhovujícího topného systému záleží v první řadě na materiálu, z něhož je skleník postaven, poté na finančních možnostech majitele, a nakonec na druhu pěstovaných rostlin. Je jasné, že pro jarní sadbu zeleniny pro osobní potřebu bude vytápění skleníku zbytečnou a luxusní záležitostí. Pěstitelé rostlin náročných na teplo se však bez vytápění neobejdou.
Alternativy
Možnosti vytápění "domácího" skleníku jsou v zásadě čtyři. Každý systém má svá plus i mínus, a od sebe se liší jak vstupními a provozními náklady, tak i náročností po technické stránce. Základní varianty vytápění můžeme rozdělit podle zdroje: systém teplovodní, systém teplovzdušného vytápění, elektrické přímotopy a solární ohřev vzduchu.
Voda
Trubkový teplovodní systém je buďto samotížný nebo s nuceným čerpadlovým oběhem. Výhodou teplovodního systému je vyšší tepelná setrvačnost topných těles a vysoký podíl tepla předávaného prouděním, což má pozitivní vliv na mikroklima prostoru. Systém lze aplikovat na stávající soustavu vytápění rodinného domku. Toto řešení se používá nejčastěji. Je třeba dobře ošetřit jednak omezení tepelných ztrát, a jednak vyřešit temperování skleníku tak, aby nedocházelo ke kolizím vlivem kolísání teplot. V souhrnu vychází teplovodní systém jako nejvhodnější forma vytápění skleníku, ale jen za předpokladu, že máme zpracován detailní konstrukční projekt s vyspělými technickými prvky termoregulace (klimatizační jednotky, termoregulační ventily, tepelná čerpadla, připojení na PC systém a další). Achillovou patou teplovodního vytápění jsou provozní náklady, které jsou při vstupní investici poměrně vysoké, ale v porovnání s ostatními systémy, z klimatického hlediska skleníku, nejvhodnější.
Vzduch
Teplovzdušné vytápění je založeno na principu vzduch-vzduch. Ohřívací jednotka je poháněna naftou, topným olejem nebo elektřinou. Vzduch ohřátý v ohřívači je vyfukován do prostoru skleníku, proto je zde, pro optimální regulaci teploty, nezbytné pořídit i termostat. Vytápět skleník lze různými způsoby: buď temperujeme pouze nadzemní prostor nebo, pokud je potrubí uloženo v zemi, ohříváme i půdu. Je možná i kombinace obou metod. Teplovzdušné vytápění příznivě ovlivní teplotu v dobře izolovaném skleníku. To znamená, že v prostoru dosáhneme poměrně rychle požadované teploty. Problémem zůstávají tepelné ztráty, k nimž dochází během větrání, které je nutné z hlediska regulace vzdušné vlhkosti. Pro teplovzdušný systém mluví jednoduchá montáž, poměrně nízké počáteční náklady a možnost vytápět skleník dle momentální potřeby. Na druhé straně, vytápění skleníku zaskleného klasickým sklem se pěkně prodraží a ve výsledku není zdaleka tak optimální. Zda volba padne právě na teplovzdušný systém záleží na tom, co a v jaké roční době budeme ve skleníku pěstovat a jak často jej využijeme.
Elektřina
Vytápění elektrickými přímotopy je pro vytápění skleníku využíváno zřídka, což nikoho vzhledem k vysoké spotřebě a ceně energie nepřekvapí. Ani topné rohože nejsou z uvedeného důvodu příliš využívány, ale pro úplnost je třeba se o nich zmínit.
Slunce
Poslední variantou je solární vytápění, které je sice nejekologičtějším zdrojem tepla, ale jako samostatný zdroj vytápění skleníku není zrovna nejlevnější a při velkých mrazech nestačí pokrýt tepelnou potřebu. Vyplatí se jej však využívat k přitápění v přechodném období (jaro, podzim), zvlášť je-li skleník napojen na solární domovní systém.
Dobrá izolace se vyplatí
V souhrnu lze konstatovat, že spotřebu energie pro optimální tepelnou pohodu ve skleníku příznivě ovlivňují polykarbonátové materiály, propočítané technické parametry a těsnost zasklené plochy, tedy dobrá izolace, na níž se nevyplatí šetřit.
