Skleněné obklady do koupelny i k dekoraci

 

Sklo se pro potřeby obkládání používalo již za starověku. Dnešní moderní technologie dovolují vytvořit materiál jedinečných fyzikálních i optických vlastností za příznivou cenu.

 

Proces pískování spočívá v narušení skleněného povrchu proudem písku stříkaným pod tlakem. Povrch vypadá po této úpravě jako matný. Ve skutečnosti se ale ve skle vytvoří velké množství ostrých, lesklých lomů. Nevýhodou této povrchové úpravy je fakt, že se relativně špatně udržuje. V záhybech snadno ulpívá špína, mastnota nebo otisky prstů.

 

Pokud na skleněný povrch necháme působit kyselinu, dosáhneme opět efektu matného vzhledu. Bohužel kyselina vytváří ve skle nerovnosti, v kterých se snadno drží špína.

 

Nanesením vrstvy zakalené hmoty na čirý povrch docílíme mléčného zbarvení. Tato úprava vychází finančně nejpříznivěji.

 

Materiál smalti je zcela probarvený a neprůhledné. Do rozžhaveného skla se přidávají kysličníky kovů. Smalti se lije do nepravidelných plochých koláčů a po vychladnutí se štípe na malé kostičky, takže  každý kus je originálem. Vyrábějí se z něj drobné obklady, velice často mozaiky.

Za vysokých teplot dochází k tavení skleněných desek. Barva se přitavuje na zadní stranu dílu. Podíváme-li se na obklad z boku, barvu uvidíme. Celkově tato metoda vytváří efekt výrazné hloubky kachličky.

 

Skleněné obklady můžeme tvarovat pomocí formy. Směs skelného prachu a barvy se za vysokých teplot roztaví a poté nechají ve formě ztuhnout.

 

Terazzo je zvláštní druh skla smíchaného s betonem nebo jinou pojivovou směsí.

 

Aktuálním trendem je kombinace velkých a malých formátů, například skleněné mozaiky a velkoformátových skleněných obkladaček.