Kavárnu My Coffe Story najdete na pražském Žižkově. Tahle oáza klidu je dělaná srdcem, o čemž svědčí i slova její spolumajitelky Slávky.
Slávi, kdy přišel první nápad na vlastní kavárnu? Byl to vždycky tvůj sen?
Popravdě, vůbec. Pracovala jsem tenkrát v reklamní agentuře, což mě hodně bavilo, ale po čase jsem zatoužila pracovat na svém vlastním projektu. Trvalo to celé jen chvíli, než jsem zjistila, že moje představy vlastně naplňuje projekt kavárny. A tak nějak to celé začalo. Přijela jsem z dovolené, kde byl čas nad vším popřemýšlet, a po návratu už ležela moje výpověď šéfovi na stole.
Jenže od nápadu k realizaci je přeci jen hodně náročná cesta. Jaký byl první krok?
První krok bylo jednoznačně samotné rozhodnutí, že začnu dělat něco, co jsem v životě nedělala. Když jste někde zaměstnaní a chystáte se začít s vlastním podnikáním, je to vždycky sázka. Navíc, jste v tom najednou sami. Nemůžete přijít za šéfem a poprosit ho o pomoc. Žádného totiž nemáte. Jakmile už ale není cesty zpět, jde všechno tak nějak samo.
Co bylo nejtěžší?
Nedá se asi říct, že bylo něco nejtěžší. Práce bylo hodně a zapojili se prakticky všichni naši přátelé a rodina. Někteří pomáhali rekonstruovat prostory, někteří mi radili, jak začít s marketingem a propagací. Bylo toho hrozně moc a my to museli stihnout za dva měsíce, kdy začal běžet plný nájem. Tu dobu jsem v kavárně prakticky bydlela :)
Jak jste vybírali místo?
Skoro bych řekla, že místo si nás vybralo samo. Původně jsme měli zálusk na jedny prostory v Karlíně, ale to nakonec nedopadlo, byť já už jsem se tam viděla se vším všudy :) Když se záhy objevil náš současný prostor, moc dlouho jsme neváhali. Navíc mě osobně naprosto uchvátila kouzelná zahrádka ve vnitrobloku s nádhernými žižkovskými pavlačemi. Stála jsem tam a bylo jasné, že mi to místo už nikdo nevymluví. Žižkov má své kouzlo a já jsem ráda, že jsme nakonec tady.
Máte krásný, velmi světlý interiér. Pomáhal vám odborník, nebo jste to zvládli sami?
Myslím, že velký dík patří určitě mojí kamarádce Evě Macháčkové, která nám s interiéry na začátku hodně pomohla. Měli jsme hrozně moc požadavků a nápadů a ona nám to všechno pomohla usměrnit tak, aby to dávalo smysl. Zrovna světla byla její nápad.
Chtěli jsme mít světlou kavárnu, ale kromě vstupních dveří do kavárny nejde denní světlo. Nemáme totiž žádná okna. A na řadu tak přišlo našich 73 žárovek :) To, co naši kavárnu dělá interiérově jedinečnou, jsou ale hlavně krásné velkoplošné kresby od mojí kamarádky ilustrátorky Lucie Bax. Jsou taky častým objektem focení zákazníků :)
Prostory vaší kavárny jsou dost atypické. Objevilo se během zařizování něco, s čím jste museli „zabojovat“?
Nejvíce nám asi zavařila dispozice baru. Chtěli jsme totiž, aby v přední části kavárny zůstalo co možná nejvíce místa pro stolečky s denním světlem, a tak jsme bar museli oproti původním dispozicím posunout. To na sebe bohužel vázalo i další věci, včetně kompletního předělání kanalizace a elektřiny.
My Coffee Story funguje dva roky… objevilo se během té doby něco, co jste si museli říct, že je špatně, a změnit to?
Kavárna funguje už tři roky :) Minulý týden jsme slavili naše třetí narozeniny. Věcí, které se během té doby měnilo bylo asi milion :) V kavárně jsme tenkrát začínali ve dvou a bez kuchyně. Dnes už je během dne v kavárně někdy až 6 lidí, včetně dvou kuchařů. A to s sebou samozřejmě nese i nespočet změn v provozu kavárny, včetně těch dispozičních.
Jaké máte plány do budoucna? Chystáte v kavárně nějaké změny?
Co se týče změn interiérových, budou to změny spíš drobnějšího charakteru, nic zásadního. Jinak se ale, stejně jako my, i kavárna neustále posouvá dopředu, ať už se to týká složení našeho menu nebo i pořádaných eventů a akcí. Snažím se neustále vymýšlet něco nového a zajímavého, ve výsledku to je právě ten důvod, proč jsem kavárnu chtěla :)
