Kategorie

Rozhovor s Ing. arch. Tomášem Bindrem z Atelieru 38 v Opavě

Přinášíme vám rozhovor s Ing. arch. Tomášem Bindrem z Opavy, který za svoji práci získal již několik významných ocenění. Svými originálními díly se tak zařadil mezi úspěšné české architekty současné doby.

Jak jste se vlastně k architektuře dostal? Snil jste už jako malý chlapec o tom, že se jednou stanete architektem?

Původně jsem studoval matematiku-fyziku. Vysokoškolská matematika mě však přestala přitahovat a šel jsem studovat architekturu.
Na první pohled je matematika úplně odlišný obor, ale není tomu tak. V obojím potřebujete představivost a myšlenku. Můj tatínek je také architekt, ale ten mě k architektuře nijak nenutil. Přál si, abych byl lékařem. Já jsem ale lékařem být nechtěl.

Co byste doporučil mladým adeptům tohoto oboru?

Bylo by dobré, aby už při škole pracovali a zajímali se o praxi. Sám učím a vím, že studenti jsou někdy od praxe daleko. U nás v ateliéru máme studenta, který u nás pracuje již od třetího ročníku svých studií.

Jak se díváte na současný rozvoj architektury? Kam se podle Vás dnes architektura ubírá?

Dnes architekturu ovlivňují hlavně záležitosti technologické a ekologické, otázky úspory energie a obnovitelných zdrojů. Dále je to jednoduchost a snaha minimálními prostředky dosáhnout maximálního účinku.
Nízkoenergetické domy se dostávají do vrcholové fáze, mají mnohem větší nároky na konstrukce, mají vyšší počáteční náklady. Myslím si, že cesta je někde mezi klasickým domem, kterým je postaven podle norem, a domem pasivním.
Podle mého názoru se časem budeme orientovat na jadernou energii. Žijeme v pásmu, kde nemáme jiné možnosti obnovitelných energií, jako je vítr či slunce.

Je podle Vás architektura v Česku něčím svébytná, nebo je spíše ovlivněna zahraničními vlivy?

U nás je problém čtyřiceti let komunizmu, kdy se nevyučovala estetika. Architektura odráží v daném čase a místě společnost, její ekonomické a kulturní mantinely. Ty ekonomické doháníme mnohem rychleji než ty kulturní a estetické, které ještě budeme dvě nebo tři generace dohánět.
V postkomunistické éře udělala architektura velký pokrok. Ještě se nám ovšem nepodařilo dohnat takové giganty, kteří určují trendy, jako je Holandsko a Švýcarsko. Trend se ale od počátku devadesátých let mnohem zlepšil. Všeobecnou kulturu nelze dohnat během jedné generace.

Jaká ocenění jste za svoji práci získal?

Za poslední tři měsíce jsem získal cenu J. M. Olbricha za rodinný dům ve Chvalíkovicích. Dále to byl Dům roku – cena časopisu Můj dům a cena v soutěži Fasáda Moravskoslezského kraje. V architektonické soutěži Humanizace fasády Dolního náměstí a Mezi Trhy jsem obdržel druhé místo.
Byl jsem také jmenován členem Akademie architektury. Toto jmenování udílí předseda České komory architektury a předseda Obce architektů. Je k tomu potřebné prokázat určitou profesní kvalitu, členem se nemůže stát každý.
Chtěl bych říct, že za všemi těmito úspěchy stojí tým lidí z Atelieru 38, se kterými pracuji. Člověk sám by takový objem práce nedokázal zvládnout.

Jak jste se dostal k práci v Atelieru 38?

Do ateliéru jsem se dostal na podzim roku 2002. S lidmi z atelieru jsem se znal ze školy, jsme vlastně stejná generace. Na přelomu tisíciletí jsme přišli po škole zpět do Opavy a byli jsme nejmladší generací, která zde začala tvořit.
 Účastnili jsme se různých soutěží, po nichž jsme si navzájem ukazovali své návrhy a vzájemně je v přátelské atmosféře konfrontovali. Zjistili jsme, že náš pohled na architekturu je blízký a že bychom si profesně mohli rozumět.

Přednášíte na katedře architektury Stavební fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Co Vám tato práce přináší?

Je to práce externí, vedu zde ateliér. Je úžasné být na akademické půdě mezi mladými lidmi a bez omezení se studenty tvořit. Na škole nás nemrzačí absurdnost regulativů, úzkoprsost úředníků, hamižnost developerů a vícepráce dodavatelů.

Jak hodnotíte stavební boom, který momentálně zažívá město Ostrava?

Ten stavební boom je opravdu neuvěřitelný. Ve velkých městech, jako je Praha a Brno, začíná být přetlak. Developeři z Prahy nebo z Brna sem začínají obracet pozornost. Je otázka, do jaké míry je zde potom architektura pokleslá.
Potom je problémem politiků a zastupitelů měst, jak dokáží tyto developery „ukočírovat“. Jedna věc je architektura, druhá věc je urbanizmus, do kterého město mluvit může. Má k tomu nástroj, kterým je územní plán. Ten je ovšem často spíše než nástrojem architektonicko-urbanistickým nástrojem politickým.

Kterého ze svých projektů si nejvíce vážíte, případně jej považujete za nejzdařilejší či nejzajímavější?

Řekl bych, že nejzajímavější práce, která se většinou neopakuje, byla práce na velkokapacitním masokombinátu. Bylo zde totiž pět provozů, které se navzájem nesmí prolínat, ale zároveň spolu musí komunikovat. Skloubit dohromady tyto provozy se opravdu rovnalo „šachové partii“. Celá stavba spočívala ve vyřešení toku surovin, materiálu a lidí.

Jak by měl podle Vás vypadat moderní interiér, aby byl esteticky zajímavý a zároveň komfortní a funkční?

Interiér se týká jednak prostoru, jednak designu. Prostor by měl být moderní a design módní. Nábytek by se měl každých pět až deset let vyměnit, ale prostor zůstává. Lidé by si měli uvědomit, že vybavení interiéru za pět let zestárne natolik, že se za ně mohou i stydět. Proto by při zařizování interiéru měli zvážit své finanční možnosti a uvědomit si, že to dělají na pět, maximálně deset let.

Čeho byste chtěl v architektuře ještě dosáhnout?

Chtěl bych dosáhnout takové té světské nesmrtelnosti v kunderovském smyslu. Přál bych si, aby mě stavby, které dělám, přežily, aby morálně nezestárly a aby byly stále moderní.

Na čem momentálně pracujete?

Připravuji obytný soubor v Opavě, další obytný soubor v Ostravě. Z průmyslových objektů je to průmyslový areál v Ostravě. Pracuji na všem, od interiérů až po průmyslové areály.
ab
ab
ab
ab
ab