My sedneme do auta a jednoduše zajedeme do Ikey nebo jiného obchoďáku, ve kterém máme nepřeberný výběr všeho, co do bytu potřebujeme. Naše babičky a maminky na tom ale byly jinak.
Jak to v socialistických domovech vypadalo?
Domovy si byly svým vybavením hodně podobné. V obývacím pokoji jednu ze zdí pokrývala robustní dřevěná stěna se skříňkami a vitrínami, ve kterých byl vystaven porcelán a sklo (taky pamatujete to nudné utírání prachu, kdy se musel každý z kousků maminčiny sbírky nadzvednout?).
Obvykle nechyběla ani televize Tesla a gramofon nebo magnetofon. Křesla a gauč tvořily nerozlučnou trojici, přičemž jejich potah obvykle chránily přehozy, tzv. Leskyma, která kousala a při sebemenším pohybu padala z opěrek. A co se hospodyňky naběhaly kolem lakovaného konferenčního stolku s leštěnkou, hadrem a káravým pohledem, protože jsme si na jeho desku položili skleničku a teď tam je kolečko od dna.
Malé, ale praktické místnosti
Kuchyni vládla linka v červené, žluté nebo oranžové barvě. Mixovalo se v mixéru ETA, vařilo v Remosce a voda s bublinkami se nalívala ze sifonové láhve. Hitem byly také rohové lavice na sezení, které ovšem do pohodlnosti měly daleko.
V dětských pokojích nebývalo zrovna hodně místa, a tak potomstvo spalo na patrových palandách. K nim stačil psací stolek, skříň a pár poliček. Ložnice zase byly spíše praktickou než útulnou místností. Kromě nutného nábytku se tady obvykle skladovala spousta věcí, které nebylo kam dát.
Kdo by neznal umakart
Jistotou panelákových domů, které se hojně stavěly hlavně v 70. letech, bývala umakartová jádra s koupelnou a záchodem. Dnes se předělávají na zděná. Není se čemu divit, umakart nevypadal hezky snad ani jako nový. Aby toho nebylo málo, do vany ohnutá odpadní hadice, ze které vytékala špinavá voda z pračky Romo nebo Tatramat, také nepůsobila příliš esteticky.
Retro je možná trochu úsměvné, ale má své nostalgické kouzlo, viďte?
